Part 12

25. ledna 2010 v 15:56 | Jannica |  Taxi
Cituji Tez: "To zas bude doba, než přibyde další :D" Ano, měla jsi pravdu. Ale teď jsem si řekla, že bych přece jen mohla něco stvořit, nesnáším nedodělané povídky a tohle dokončím za každou cenu, i kdyby to mělo trvat ještě několik dalších měsíců. Laivine už je zřejmě úplně jedno jestli to píšu nebo ne, takže mi můžete poděkovat, že to dělám naprosto z vlastní vůle. A ještě si dokonce pamatuju to heslo od blogu, bála jsem se, že to zapomenu :D
Už má skoro domyšlené, jak to skončí. To s opilcem to bude o dost horší, ale snad se to taky nějak zvládne:)
Tak si teď můžete užít další díl téhle povídky a počkat si pár dalších měsíců, než přibude další :D (Pokud to někdo čte) :D
 

Part 11

31. srpna 2009 v 11:33 | Jannica |  Taxi
Díky Tez, že mi to připomněla, jinak by tehle díl asi vůbec nebyl. Asi budu přidávat častěji, za chvíli myslím bude konec. Tu scénu, kvůli který to Laivine začala psát jsem už ztvárnila, a teď už tam vlastně moc není co. I když - mohlo by to míst ještě celkem dost kapitol, uvidím:)



Baf! Čtěte a dejte vědět!

25. května 2009 v 0:21
Vážení a milí čtenáři. Ještě stále žiju a dokonce i (vemli příležitostně) píšu.

Mám rozepsanou jednu povídku. Mám jí rozepsanou už dlouho, ale jako jediná z mých rozepsaných tak nějak stále pokračuje. A teď mám velké dilema. Mám ji zveřejnit, i když ještě není dopsaná a riskovat, že budete muset případně déle čekat na pokračování, či se ho nakonec vůbec nedočkáte?
Zároveň mě ale nepobízí žádné komentáře, což mi tak trošku chybí.
Ach, to mi připomíná... četli byste to vůbec? Chodí sem ještě někdo?
Pokud ano a chtěli byste, aby ode mne něco přibylo, tak napište do komentů.
Pokud ano a nechcete, aby tu něco přibylo, protože byste pak možná museli čekat nebo byste ani nevěděli, jak to skončí, tak napište do komentů.
Pokud ne, tak nic nepište, stejně tu vůbec nejste.

Takže hurá, těším se na vaše nečetné, ale o to cenější komentáře!
 


Zápisky starého ochlasty 16 - The end

26. dubna 2009 v 1:20 |  Zápisky starého ochlasty
Můj bože…

Vstal jsem, upravil jsem se, najedl se, vyvenčil Alexe a hromadnou dopravou se dopravil na mé nově nabyté pracoviště.

"Dobrý den, Pane Wayi. Provedu vás tu a seznámím vás s vaším nadřízeným." Usmál se na mě nějaký postarší pán. Ochotně jsem s ním šel a rozdával úsměvy na všechny strany. Ukázal mi moji kancelář, kanceláře ostatních, kde je ředitel, kde záchody, bufet a nakonec mě dovedl k jedné kanceláři a zastavil se. "Tohle je váš přímý nadřízený. Spolu s vámi má na starost ostatní grafiky. Váši kolegové a vy budete zpracovávat jeho návrhy."


Zápisky starého ochlasty 15

26. dubna 2009 v 1:20 |  Zápisky starého ochlasty
Už zítra, už zítra, už zítra! Ne, zítra nebudou vánoce, narozeniny, svátek matek, ani žádný stupidní den kdy se oslavují samozřejmosti jako je, že jste se narodili, nebo že se narodil nějakej vousáč před 2000 lety, nebo že máme všichni matky. Ne, zítra se stane něco mnohem, mnohem důležitějšího. Jdu poprvé do své nové práce! Nemůžu se dočkat, jelikož vím, že tam budu nejlepší, brzy se vypracuji na vedoucího, splatím všechno Mikeymu, pořídím si drahý hodinky a bude ze mě muž jako vystřižený z časopisu. Alexovy pořídím několik pečovatelů, abych po něm nemusel loužičky vytírat já, a na místní rockové koncerty nepolezu oknem na záchodě, ale pěkně si tam dojedu limuzínou.

Zápisky starého ochlasty 14

26. dubna 2009 v 1:15
Pár dní jsem teď nepsal. Za tu dobu jsem stačil ukončit mojí kariéru uklízeče. Prej špatně uklízím. A ten chlápek si o to říkal. Naschvál mi vyléval kafe na podlahu, abych to musel vytírat. Není moje vina, že jsem ho tím mopem přetáhl přes xicht, on si začal!

Jenomže tady se spravedlnosti někdo těžko dovolá. Naštěstí jsem si pak všiml nějakého inzerátu. Hledají zaměstnance v jedné reklamní agentuře. Byl jsem se tam hned zeptat, jednalo se o místo grafika, který by vypracovával návrhy pro reklamy. Skoro se mi až zatmělo před očima z výše výplaty. Dostával bych slušně zaplaceno za něco, co mě baví. Jedinou podmínkou bylo přijít na pohovor a přinést s sebou nějakou vlastní práci.

Zápisky starého ochlasty 13

26. dubna 2009 v 1:13 |  Zápisky starého ochlasty
Začal jsem ho vášnivě líbat na rty a pomalu ho strkal směrem k ložnici. Nebránil se a vše mi opětoval. Za chvilku jsme oba dva leželi v posteli a navzájem se svlékali. Bylo úžasné, odhalovat postupně jeho tělo. Nikdy jsem ho nahého neviděl. Už jen v boxerkách jsem se obličejem mazlil s jeho tetováními a objížděl jazykem vlaštovičky. Frank jen odevzdaně vzdychal. Hrozně se mi to líbilo. Bylo to úplně jiné, než se ženami. Nikdy jsem nebyl tolik vzrušený.

Zápisky starého ochlasty 12

26. dubna 2009 v 1:10 |  Zápisky starého ochlasty
Byl jsem u Mikeyho.

Tak. To stačí, víc vědět nepotřebujete. Nehodlám se tu o tom rozepisovat, protože mě ten debil, s kterým jsem bohužel pokrevně spjat, nasral!

Nemám vůbec chuť nic psát. Trhněte si, všichni!

Ach jo. Celej svět mě sere. Mikey, ten blbej zkurvysyn Alex, tlustej nadřízenej v mekáči, kterej pořád buzeruje, že ani podlahu vytřít neumím, Frank…

Frank mě nesere. Ten za nic nemůže. To já jsem kretén.

Zápisky starého ochlasty 11

26. dubna 2009 v 1:07 |  Zápisky starého ochlasty
Ne ne ne ne ne ne a NE! Rozbil se mi kávovar! Co jsem komu udělal? Já na nový nemám! A chodit si kupovat kafe do starbucks? Za prvé jsem tam něco ukradl z té kasy a můžou si mě pamatovat, ale hlavně - na to taky nemám. Budu muset jít za Mikeym. Miluje psy, takže mu ukážu Alexe, povyprávím mu, jak mu chudáčkovi umřela panička a jak jsem se ho obětavě ujal, i když nemám ani na kafe a uprosím ho, ať mi půjčí. Ale tentokrát bych mu to doopravdy vrátil, nemá se čeho bát.

Zápisky starého ochlasty 10

26. dubna 2009 v 1:05 |  Zápisky starého ochlasty
Potácel jsem se ulicí. Každý pohyb mě nesnesitelně bolel. Kdykoliv jsem se nadechl, měl jsem pocit, jakoby mi do hrudi bodali nožem. Bolest nezpůsobovalo jenom to, že mě zmlátilo několik urostlých chlapů. Na vlastní kůži jsem měl tu čest i s absťákem. Nebyl moc silný, ale přesto vyvolával časté zvracení a lehké halucinace. Pokryla mě husí kůže. Můj vlastní stín se měnil v jedovaté hady, kteří se kolem mě plížili a snažili se mi obtočit kolem nohou. Celý svět jakoby potemněl, neviděl jsem slunce. I dívat a slyšet bolelo. Nevěděl jsem, kam jdu. Padl jsem před nějakými dveřmi. Ač jsem neměl ponětí, komu patří, měl jsem předtuchu, že jsem se sesul před ty správné. A opravdu, za nějakou dobu se otevřely.

Kam dál