Červen 2008

7. kapitola

30. června 2008 v 10:43 Troska
Už je to týden, co jsem se probral. Nejnudnější týden mého života. Přežíval jsem ze dne na den jen díky tomu, že jsem věděl, že uvidím Frankieho. Vždycky u mě byl tak dvě hodinky a pak ho sestřička vyrazila. Asi si myslela, bůhví co tu provádíme. Přitom Frankie byl až k zbláznění čestný. Prej musím odpočívat, a nenadálý orgasmus šíleně zatěžuje organismus. To jsem se docela naštval. Musel jsem se zeptat doktora, jestli je to pravda. Teda, ten jeho pohled nikdy nezapomenu, ale potvrdil mi, že ano. I když nevím, jestli proto, že je to pravda, nebo proto, aby mi ho Frankie nehonil v nemocnici.
První noc byla šílená. Nemohl jsem usnout. Vždycky jsem přivřel oči, a najednou si uvědomil, že mám v ruce tu děsnou jehlu. Vůbec jsem nespal, možná trochu ráno. Naštěstí mi tu věc sundali hned druhý den…no, naštěstí… to teda nevím, protože jsem místo toho musel začít jíst nemocniční stravu. Takže jediný důvod toho, že jsem to tam nezabalil a nepodepsal revers, byl Frank, který by mě asi zabil, kdybych odešel. Je hrozně roztomilý, když má o mne strach.
"Gee, jdeš?" houkl na mě Frankie.
"Jo, jdi napřed." Rozhlédl jsem se po místnosti. Tak tady mi to fakt chybět nebude… Najednou se mi udělaly mžitky před očima a já ztratil rovnováhu. Chytil jsem se postele a pomalu se svezl k zemi. Zatřepal jsem hlavou. Co to bylo? Asi jsem po tom otřesu ještě trochu mimo. Jestli tohle způsobí obyčejná chůze, co se mnou udělá sex? Asi mě zabije… Tentokrát mnohem pomaleji a opatrněji jsem se přesunul k autu.
"To ti to trvalo. Že ses muchloval s tou sestřičkou?" popíchl mě.
"Hahaha, tu bych tak leda zmuchlal a hodil do popelnice. Taková rašple."
"Vždyť byla děsně sexy." Zašklebil se a šlápl na plyn. "Tak kam to bude? Chceš domů?"
Představa prázdného domu bez Lyn… "Nemůžu nějakou dobu bydlet u tebe?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Můžeš." Usmál se na mě. Tenhle úsměv znám…
Jakmile jsme vstoupili do jeho baráku, okamžitě se na mě vrhnul. Já ho chtěl obejmout, ale místo toho jsem mu asi vyrazil sádrou dech. "Eh…Gee… Menší objetí by neškodilo." Zalapal po dechu.
"Promiň…" zašeptal jsem mu zvesela do ucha a políbil ho.
Frankie:
Políbil mě. Jak moc mi tohle chybělo… Opatrně jsem mu stáhl tričko. Od té "nehody" jsem ho bez trička neviděl. Zhubnul. Hruď mněl samou podlitinu a na jednom boku se hojila malá tržná rána. Vypadal tak křehce. Měl jsem pocit, že každý prudší pohyb mu může ublížit. Znejistil jsem.
"Na co čekáš…" zeptal se mě. Pak si všiml, jak na něj koukám. Zamyšleně se prohlížel. Asi se taky viděl poprvé po hodně dlouhé době. Něžně uchopil mojí ruku a přiložil si jí na hruď. Vedl ji po svém těle… Tak, aby ho to nebolelo. Cítil jsem teplo jeho těla, a jak se chvěl pod mými prsty. Byl jsem celej nadrženej. Chtěl mi stáhnout tričko, ale chudáček to jednou rukou nedokázal. Trochu jsem mu pomohl. Začal mě líbat, zatímco já ho lehce hladil. Pak si opatrně kleknul a stáhnul mi kalhoty. Zašklebil jsem se. Uchopil ho do rukou a následně do pusy. Přejížděl po něm jazykem a sál. Nemohl jsem to vydržet. "Gee… Miluju tě." Vzdychl jsem a udělal se.
Gerard:
Slyšel jsem dobře? Byl jsem tak překvapenej, že jsem naprosto neromanticky vyprskl jeho sperma na podlahu. Díval jsem se na něj, jak si sedá se zavřenýma očima a zhluboka oddechuje. Opřel se o mě. Chtěl jsem to říct. Moc. Cítil jsem, jak na to čeká. Ale já mu nemohl vyznat lásku. Ještě ne. Vždyť před dvěma týdny jsem miloval Lyn. Nedíval jsem se na něj. On si začal hrát s mými vlasy. Frankie nikdy neuměl zakrývat emoce. To nenaplněné očekávání z něj přímo vyzařovalo. Vstal jsem a šel se osprchovat. Cítil jsem jeho pohled v zádech. "Promiň, Frankie." Zašeptal jsem tak tiše, aby to neslyšel.

6. kapitola

29. června 2008 v 15:42 Troska
Uhodilo mě do očí světlo. Do prdele, kde to jsem? Pokoušel jsem se zaostřit, ale za chvilku jsem to vzdal a mhouřil oči. Na druhý pokus už to bylo lepší. Ha… nemocnice. Najednou se ke mně někdo naklonil. "Ahoj Frankie." Zachraptěl jsem trochu. On se nejdřív nádherně usmál, ale najednou se zamračil.
"Co to bylo?! Odkdy se zrovna ty sebevraždíš? Jseš nějakej podělanej emař? Můžeš mi říct, co se ti honilo v tý tvý zabedněný, posraný hlavě, když jsi skákal? Jo, vyseru se na kapelu, na fanoušky, na Franka, Lyn mě už nemá ráda, tak hurá do diváků, ať si mě ušlapou. Proč žít, když mě nikdo nemá rád. Víš, milej Gerarde, jenomže tě má rádo hodně lidí. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že mnohem víc, než jiné lidi. Několik miliónů fanoušků, to je zanedbatelné… Kamarádi? Kašlem na ně, když už nemáme Lyn. O, a co ten potrhlej trpaslík? Ale, co je nám po něm, on si najde někoho jiného, stejně mě asi vůbec nemiluje, tak na něj serem… A na rodinu taky… Gerarde, kdybys věděl… Já se mohl podělat strachy. Mikey měl astmatickej záchvat, protože tu u tebe seděl celou noc a inhalátor si nechal na koncertě. Ještě štěstí, že neseděl v márnici, kam jsi tak moc chtěl, ale v nemocnici, takže byl v pohodě. A nečekej, že když si byl na pokraji smrti, že na tebe budu nějak hodný. Pěkně jsi mě nasral!" zakončil Frank proslov a založil si ruce na prsou. Vykuleně jsem na něj zíral a snažil se to všechno, co mi řekl, pojmout. "Eh…" na nic víc jsem se momentálně nezmohl…
"Gee, já měl takovej strach!" řekl najednou a vrhl se mi kolem krku. "Au!" zařval jsem… něco mě děsně píchlo…
"Jo, máš zlomená žebra. A ruku. A těžkej otřes mozku." Dodal jakoby nic. Hmm, docela slušný. Do hajzlu… "Za jak dlouho se uzdravím?" zeptal jsem se.
"Jestli tím myslíš - za jak dlouho mě pustí z nemocnice, tak asi za týden. Pokud myslíš - za jak dlouho si to budu moct rozdat s Frankem, tak to asi až ti sundají sádru, protože jinak to bude dost komplikovaný." Odpověděl.
Nemohl jsem si pomoct, musel jsem se zasmát. "Myslel jsem samozřejmě to druhý. Hej, něco mě tlačí…" Podíval jsem se na svou levou ruku. "ÁÁÁ, dejte to ze mě! Vyndej to!" zařval jsem. Trčela ze mě nějaká jehla připojená na trubičku… Panebože!
"Gee, klídek, to je jen kapačka…" pokusil se mě utišit. Neúspěšně.
"Mě je u prdele, co to je, prostě to ze mě vyndejte!" pokračoval jsem v ječení a chtěl si to vytáhnout sám, jenomže Frank mi chytil ruku. "Poslechni mě, Gerarde. Je to jen neškodná jehla. Pokud si jí vyndáš, tak zapomeň na nějaký druhý, protože až ti sundají sádru, tak se na tebe pěkně zvysoka vyseru. Takže si to tam laskavě nech."
Fajn, tohle zabere. Stěží jsem se ovládl a neustále si připomínal, že to musím vydržet, pokud chci s Frankiem sex. A to chci…
"Gee?" nakoukl dovnitř Mikey.
"Čau brácha." Zazubil jsem se na něj, ale rychle jsem přestal, když jsem si vzpomněl na záchvat, který měl kvůli mně.
"Já vás tu nechám o samotě." Frankie vstal a odešel.
"Ahoj."
"Čau."
Nevěděl jsem, co říct.
"Jsem moc rád, že ses probral." Usmál se na mě. "Nebýt Franka…"
Cože? Udělal jsem na něj nechápavý kukuč.
"On ti to neřekl? Když jsi tam inteligentně skočil do diváků, vrhl se za tebou a vytáhl tě. Vděčíš mu za život. Ani nechci vědět, jak se mu odvděčíš…"
Jo, to nechtěj. On mě fakt zachránil? Takový špunt? Že já debil se sebevraždil! Vsadím se, že Lyn by pro mě neskočila. Jsem idiot, idiot, idiot! Teď se mu za to nebudu moct měsíc odvděčit. To bude na prd. A budeme muset zrušit turné…
"Jsem kretén." Zasténal jsem po chvíli přemýšlení. Mikey jen souhlasně přikývl.
Nakonec se u mě vystřídali všichni. Kluci, mamka, dokonce i taťka se odněkud vyhrabal a přišel se na mě kouknout. Já jsem si s nimi musel povídat. Každou chvilku mi oči sklouzly na kapačku, ale ovládal jsem se. A pak se konečně vrátil Frank. Usmál jsem se na něj.
Nic neříkal, jenom ke mně přišel a políbil mě. Trochu to bolelo, měl jsem natržený ret, ale neucukl jsem. "Ehm ehm." Odkašlala si nějaká sestřička. Byla celá rudá. "Pan Way potřebuje odpočívat, vraťte se zítra."
Bolestně jsem zakňučel. "No ták, sestři, když tu na půlhodinku zůstane, tak se svět nezblázní, ne? A dám vám autogram…" zkusil jsem to, jenomže ta kráva rázně zavrtěla hlavou a odešla. Co je tohle za personál?!
"Sim tě, Gee, hlavně tu nepukni vzteky." Zachechtal se Frank, když si všimnul mého výrazu. Pak mi zamával a zmizel.

5. kapitola

28. června 2008 v 10:41 Troska
"Zítra máme koncert" připomněl mi Frank. Jo, díky, já vím. Nejsem debil. Na tenhle koncert myslím už hodně dlouho. Bojím se a těším zároveň. Na každý koncert se děsně těším, ale strach z něho jsem ještě neměl. "Je ti něco?" zeptal se mě. Nepatrně jsem zavrtěl hlavou a odešel do ložnice. Napsal jsem tu novou písničku. Tu, co včera hrál Frankie. Fakt si myslím, že je to bomba. Hned po koncertě to musím ukázat klukům. Kluci… Neviděl jsem je už týden. Ani jsem jim nezavolal. Usmál jsem se. Seru na strach, co se může stát? Nemám co ztratit. Takže si to užiju naplno!
Well a ring around the ambulance
Frankie na mě mrkl. Je čas to tu rozpálit. Trochu jsem se ušklíbl a pokračoval ve zpěvu.
Like I never gave a care
I said, choir boys surround you
Přiběhl ke mně jako magor a skočil na mě zezadu. Není moc těžký, takže jsem to ustál.
It's a compliment, I swear
I said, ashes to ashes, we all fall down
I wanna hear you sing the praise
Olízl mi ucho… Frankie, ty mě jednou zabiješ…
I said, ashes to ashes, we all fall down
Without innocence today
A pak jsem jí spatřil. Ve druhé řadě nalevo. Jako jediná neskákala a nevřískala. Stála tam, po tváři jí stékaly slzy a rozmazávali jí makeup. Ne… "Lyn!" vykřikl jsem do mikrofonu. Frankie jí taky zpozoroval a nadzvukovou rychlostí se přemístil na druhou stranu pódia. Snažil se písničku zachránit a začal hrát improvizované sólo. Já ho ale nevnímal. Jen jsem zíral na její skroucený obličej. Najednou se odvrátila a běžela k východu. "Lyn, počkej! LYN!" Řval jsem do mikrofonu. Okamžitě jsem se rozběhl za ní. Řítil jsem se zákulisím a rozrazil dveře. Spatřil jsem ji, přecházela ulici. "Lyn!" křikl jsem a dohonil ji. Ona se prudce otočila a pohlédla mi do očí. Úplně jsem ztuhl, nedokázal jsem se pohnout. Její výraz mě děsil. Nezmohl jsem se na slovo. Vrhla na mě poslední vyčítavý pohled a chytila taxíka. Sledoval jsem, jak odjíždí neznámo kam. Už jí asi nikdy neuvidím. Tichý hlásek v hlavě mi našeptával, že bych se měl vrátit na koncert. Ano, to bych měl.
Naprosto zničený jsem došel k podiu a vyškrabal se na něj. Fanoušci začali ječet jak pominutí. Koukl jsem na kluky. Frankie si nervózně kousal ret a tvářil se ustaraně. Stejně jako ostatní. Beze slova jsem na ně kývl, aby začali hrát. Jenomže jsem nemohl zpívat. Prostě to nešlo. Stál jsem tam a nepřítomně zíral na místo, kde ještě před chvílí stála. Přišla sem, protože mě chtěla vidět. Protože se chtěla ujistit, že to byl jenom úlet, že už se to nestane. Třeba se chtěla vrátit… A já to podělal. Všechno jsem podělal.
Vypadalo to, že nikomu nevadí, že nezpívám. Řvali úplně stejně. Zajímá je vůbec, co cítím? Co jsem? Milují jen moji tvář, můj hlas, moje výstřelky s Frankem na podiu. Mají mě rádi, i když mě vůbec neznají. Nikdy se mnou nemluvili, nemají ani ponětí, kdo jsem. A i přesto jsou schopni zabíjet jen proto, aby sehnali lístky. Najednou jsem dostal šílený nápad… Bylo by úžasné zemřít rukou někoho, kdo vás bezmezně zbožňuje. Obhlédl jsem situaci. Jeden bodyguard na levé straně poodešel a něco živě vykládal svému kolegovi. To je perfektní. Bez rozmýšlení jsem se rozběhl a odrazil se…
Frankie:
Sledoval jsem, jak se tváří. Chudáček… Nemělo smysl hrát další sólo, stejně jsem byl naprosto vygumovanej. Bylo mi ho hrozně líto. Díval se do země a přemýšlel… Chtěl jsem za ním jít a obejmout ho, jenomže jsem právě zachraňoval situaci jiným způsobem, a to hraním. Najednou zvedl hlavu a podíval se doleva. Koho tam zas má? Že by se Lyn vrátila?! On ale odhodil mikrofon a rozběhl se. Došlo mi to. "Ne! Gerarde!" zakřičel jsem, ale neměl šanci mě slyšet. Jako ve snu jsem pozoroval, jak se odráží, letí vzduchem a dopadá doprostřed davu. Nechal jsem kytaru kytarou a utíkal za ním… To ne, hlavně ať se mu nic nestane! Bodyguardi se tam okamžitě hnali, ale byli moc daleko. Chtěl jsem skočit do davu a zachránit ho, jenomže Ray mě zachytil. "Frankie, ne!" křikl. Vytrhnul jsem se mu. Nikde jsem Geeho neviděl… Kde je? Co s ním provedli? Slezl jsem a pěstmi si klestil cestu. Jedna holka se na mě sápala jako pominutá. Bylo mi jedno, že jí je tak třináct, prostě jsem jí dal jednu do nosu. Za chvilku jsem ho našel. Teda spíš kopu holek na sobě, která ho zavalovala. Pomocí síly jsem jim ho vyrval. Mezitím tam dorazili i bodyguardi. "Je v bezvědomí!" zakřičel jsem zoufale. Jeden chlápek si ho hodil přes rameno a odběhl do zákulisí. Já vystřelil za ním.
"Gee…" vydechl jsem. Byl celý pomlácený, jednu ruku měl v podivném úhlu a z obočí mu tekla krev. Chtělo se mi plakat…
"Panebože…" zašeptal Mikey a přisedl si ke mně. "To ne…"
Unikla mi jedna slza. "Že neumře."
"Určitě ne…" utěšoval mě Bob, ale moc přesvědčivě to neznělo. Gerard bezvládně ležel na zemi. Měl zavřené oči a lehce pootevřená ústa s natrženým rtem. Najednou mě někdo odstrčil a začal mu kontrolovat životní funkce. "Nedýchá."
"Cože?! Ne, Gerarde, neumírej!" zařval jsem a chtěl k němu. Ray mě zase zadržel. Nemohl jsem se dívat na to, jak mu dávají první pomoct, jak ho nakládají na vozík, jak ho vezou sanitkou do nemocnice. Přestal jsem zadržovat slzy a doopravdy se rozbrečel.

4. kapitola

26. června 2008 v 20:51 Troska
Už jsem byl u Franka necelý týden. Za tu dobu se nic nestalo. Já jen chodil po baráku a vymýšlel nové písničky. Byly to samé depresivní kraviny se spoustou násilí a sexu v textech. To zpívat na veřejnosti, tak mě ukamenujou. Tedy v naší prudérní Americe. Možná si někdo myslí, že naše písničky jsou dost krvavé, ale to, co hrajeme, je proti tomu co vymýšlím dost slabý.
Frankie se mě nejdřív pokoušel rozveselit. Pak to vzdal. Občas šel ven, občas hrál na kytaru. A včera byl celý nervózní. Nechtěl mi prozradit, proč. Dostal jsem chuť na cigáro, tak jsem vyšel před dům.
"Ahoj." Řekl jsem Frankiemu. Seděl na schodech a nepřítomně zíral před sebe. "Chceš taky?" zeptal jsem se a strčil mu před čumák krabičku.
"Jo, dík."
"Hej, počkej, já myslel, že jsi s tím přestal." Vždycky se ho ptám, jestli nechce, protože provokuju. Jenomže on vždycky odmítne… Co se mu stalo?
Kysele se ušklíbl. "Jamia chtěla, abych přestal. Jenomže to je teď už jedno."
Nechápavě jsem se zamračil.
"Jam se měla včera vrátit." Vysvětlil pomalu. Bylo vidět, že to špatně rozdejchává. Věděl jsem, jak mu je. Zároveň jsem ale věděl, že si za to může sám.
"To je mi líto."
Frank popotáhl z cigarety a požitkářky vyfoukl kouř. Sledoval, jak se vznáší a mísí se vzduchem. Pak najednou vzal kámen a hodil ho do křoví nedaleko nás. "AU!" zařval někdo.
"Svině jedny zasraný." Ulevil si Frankie. Musel jsem se uchechtnout. Jenom jeho mohlo napadnout sejmout novináře šutrem. Seděli jsme tam mlčky vedle sebe. On se pak sebral a zavřel se v pokoji. Najednou jsem uslyšel, jak to řeže do kytary. Celým domem se rozléhala agresivní melodie. Vybíjel si svůj smutek a vztek v té písničce. Bylo to…dokonalý. V hlavě se mi začal rodit text. Text, který vyjadřoval moje, a vlastně teď i jeho pocity. Zase mi to připomnělo ten incident. Hrozně se mi po Lyn stýskalo. Nevím, co mě to popadlo, ale vrazil jsem do Frankieho pokoje. Ohledl se a přestal hrát. Měl nádherné, smutné oči… Přitiskl jsem ho ke zdi a políbil ho. On mě objal a zajel mi rukama do vlasů. Ani jeden z nás v tom polibku nenacházel radost a útěchu. Dávali jsme do něj všechno, naši bolest, osamělost, smutek. Byl to ten nejintenzivnější polibek, jaký jsem kdy zažil. Objímali jsme se u zdi a nemohli se odtrhnout. Už mě začala bolet pusa, ale já nepřestával. Najednou jsem otevřel oči. Poprvé jsem spatřil Frankův výraz, když mě líbá. Tvářil se nešťastně a přitom jsem v jeho tváři rozpoznal i touhu. Zřejmě vycítil, že ho při polibku pozoruji a podíval se na mě taky. Líbali jsme se a hleděli si do očí. Odtrhl se.
"Máš radši mě, nebo Jamiu?" vylétlo ze mě. Bože, já jsem idiot! Proč se ho na to ptám?
"Já…nevím." Odpověděl zaraženě. "Miluju tě, ale jinak."
Nevěděl jsem, jestli mám být s touhle odpovědí spokojený.

3. kapitola

25. června 2008 v 21:14 Troska
Probudil jsem se. Frank ležel vedle mě. Měl trochu pootevřená ústa, a vlasy mu padaly do obličeje. Pomalu, klidně oddechoval. Byl krásný. Nemohl jsem si pomoct, zíral jsem na něj jak na svatý obrázek. Chtěl jsem se posadit, ale byl jsem děsně rozlámaný. Už nikdy nespím na zemi. Počkat… Proč jsem vůbec spal na zemi? A ještě s Frankiem po boku? Najednou mi to došlo. Lyn. Já, jak stojím před Frankem s napřaženou pěstí. Jak mě táhne do své ložnice… Vykašlal jsem se na to, že mě všechno bolí. Objal jsem si zoufale kolena a sledoval ho. Ne, Gerarde, je to kretén! Ani na to nemysli! Jenomže on je tak roztomilej! Já prostě nemůžu… Pomalu jsem odešel do koupelny a smyl ze sebe smrad alkoholu, pot a špínu, kterou jsem včera v noci nasbíral. Vlažná voda jakoby smývala i moje problémy a chmurné myšlenky. Oblékl jsem se do nějakých volnějších Frankových oblečků a vyšel jsem z koupelny. Frankie seděl a zmateně se rozhlížel. Když mě spatřil, nejdřív se usmál. A pak nasadil ten svůj nervózní xicht. Odvrátil jsem se a zamířil do kuchyně. Nemohl jsem se na něj koukat. Před očima se mi zjevovaly všechny ty zážitky. Frankie jim říkal malá sexuální dobrodružství. Trochu jsem se usmál. Zrovna jsem pil kafe, když přišel. Beze slova si mi sednul na klín. Díval se mi do očí… Panebože, tohle mi nedělej… Zase jsem se topil v jeho očích. Políbil mě. Nejdřív jen letmo. Měl jsem chuť ho do toho jazyka kousnout. Protože nic jiného jsem dělat nemohl. Seděl jsem a vůbec nic neopětoval. Jen jsem se nechal hladit a líbat po těle. Líbilo se mi to, hrozně moc. Zároveň mě mučilo pomyšlení na Lyn. Tohle byla jenom taková bokovka. Nikdy jsem to s Frankiem nemyslel vážně. Najednou mě kousl do stehna. Vyjekl jsem. "Co to do prdele…" jenomže jsem větu nedokončil. Umlčil mě polibkem. Frankie, ne…
Stáhl ze mě tričko a kalhoty. Zabralo mu to hodně času, protože jsem vůbec nespolupracoval. Nezdálo se, že by mu to vadilo. Když jsem byl nahý, svlékl se taky. Sedl si mi na klín a otřel se zadkem o moje přirození, které se konečně úplně vzrušilo. Nemohl jsem si nevšimnout toho provokativního úsměvu, který po mě hodil. Ale já ho nehodlal vyslyšet. Je mi jedno, co se mnou udělá, já mu pomáhat nebudu. Frank to z mého pohledu pochopil. Klekl si na zem a jemně mi ho vzal do dlaně, jako by to byl nějakej poklad. Políbil ho. Ne, nebudu vzdychat, prostě nebudu. Tu radost mu neudělám. Jenomže najednou mi ho olízl. Ujel mi tichý stén. Frak se vítězoslavně zašklebil. Vyhrál. Uchopil moji chloubu do úst a začal pracovat jazykem. Teď už jsem se nijak nekrotil. Svíjel jsem se na židli slastí a vzdychal jak pominutý. Jen jedno jsem chtěl dokázat. Neříct jeho jméno. Jméno člověka, kterého miluju a nenávidím zároveň. Zaklonil jsem hlavu a prohnul se v zádech. Přišlo to. Opojný orgasmus mě celého prostoupil a já jsem měl pocit, že je všechno na světě v pořádku. Ucítil jsem záchvěv štěstí, vychutnával jsem si ten pocit. Frankie mě pozoroval. Tvářil se, jako kdyby byli vánoce. Celý zářil.
Odeznělo to. Vždycky všechno krásné jednou odezní. Díval jsem se na nahého Franka přede mnou. V jeho očích jsem viděl chtíč. Chtěl to oplatit. Jenomže to se přepočítal. Seděl jsem a nehodlal se pohnout. Frankův úsměv pomalu mizel. Vstal a oblékl se. Mě tam nechal. Nahého a zpoceného na židli. Koukal jsem do zdi a přemítal. Co jsem to udělal? Vlastně nic, já jen seděl. Za všechno může Frank. Vždycky za všechno může Frank. Je jako malá továrnička na maléry. Jenomže tenhle malér byl opravdu výkon. Nechtěl jsem se zvednout. Nechtěl jsem se obléct. Nechtěl jsem nic. Jen vrátit čas, a to nejde. Frankie se asi po hodince vrátil. Podíval se na mě. Nezměnil jsem svojí polohu, ani nepřítomný pohled. Věděl jsem, že ho to mučí. Možná právě proto jsem to dělal. Přišel ke mně zezadu a objal mě kolem ramen. "Gee… jen jedna věc ti může pomoct."
"To by mě zajímalo, která." Ucedil jsem.
"Malé sexuální dobrodružství."
Usmál jsem se. To je pako. "Vždyť jsme ho teď zažili."
Zavrtěl hlavou. "Tys ho zažil. Já chci taky." Udělal na mě psí oči. Přestal jsem se usmívat. "Nemůžu." Zašeptal jsem. "Jak to vlastně vzala Jamia?"
"Ještě to neví, je v Evropě."
"Tak to si piš, že to ví. O nás se mluví na celém světě." Ušklíbl jsem se kysele.
Pokrčil rameny. "Mě je to jedno."
Nechápal jsem ho. Jak může být tak bezstarostný… Já mám vždycky ze všeho možného depky, ale on se pořád směje jak sluníčko. To se tak někdo má.

2. kapitola

24. června 2008 v 14:38 Troska
Seděl jsem doma a zíral do zdi. Měl jsem strach. Hrozný strach. Představa života bez Lyn… Třeba to pochopí, třeba si uvědomí, že ona je ta pravá, že Frankie je jen můj sexy kámoš, se kterým občas ulítnu. Proč jsem ho neodstrčil? Proč jsem na něj vůbec skákal? Proč? Protože jsem vůl. Moje ruka automaticky zajela do kapsy a vytáhla cigaretu se zapalovačem. Kouř pomalu stoupal ke stropu. Lyn nesnáší, když kouřím vevnitř. Vyšel jsem před dům, posadil se na schůdky a sledoval okolí. Zahlédl jsem v křoví jednoho papparazziho. Už jsem se to naučil neřešit. Nemá smysl se před nimi schovávat, vždycky si mě najdou. I když mě to trochu štvalo. To si ani nemůžu v klidu zakouřit?
Odhodil jsem nedopalek, zalezl zpět do domu a zapnul televizi.
"Známý zpěvák skupiny My Chemical Romance Gerard Way na svém včerejším koncertě dokázal, že nemá žádné zábrany a morálka pro něj nic neznamená. S kytaristou Frankem Iero se muchloval na koncertě před očima tisíců dětí. Rodiče jsou pobouřeni." Oznámil mi hlasatel. "Jdi do prdele, já za to nemůžu! Ten idiot mě povalil, měl to bejt nevinnej francouzák." Zařval jsem na obrazovku.
"Děsí mě to. Moje dcera ho má za vzor, a on je to takový zvrhlík. Měli by ho zavřít!" vyjádřila se jedna matka.
"Fajn, ale Frankie určitě zůstane na svobodě, co? Víte, co mi můžete?" Nemohl jsem se na to koukat. Bezmyšlenkovitě jsem vstal a vypadl ven. V prvním krámě jsem si koupil dvě láhve whisky a zalezl s nimi do kouta v tmavé uličce. Za chvilku byla první prázdná. Druhou jsem vypil po pár okamžicích.
"Gee? Gee, vstávej." Zaslechl jsem starostlivý hlas. Otevřel jsem oči. "Lyn?"
Přikývla a pohladila mě. "Co to z tebe táhne? Tys pil?!"
"Asi jo." Ne asi, určitě, vzhledem k tomu, že mi každou chvíli praskne hlava. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostal domů.
"Gerarde, víš, co s tebou dělá alkohol." Zamračila se. Hrozně jí to sluší, když se mračí. Sluší jí to pořád. "Přinesu ti kafe." Řekla a odešla. Najednou jsem zaslechl hlasy. Zapnula televizi. Ne, to ne! Vystřelil jsem z postele a doběhl do obýváku. Ale bylo pozdě. První zpráva se už vysílala. Lyn zírala jako opařená na obrazovku. Byla noc, takže tam mohli dát i druhé video, které našli na youtube. Slyšel jsem vlastní vzdechy tak zřetelně, že jsem měl pocit, Jako bych je zrovna vydával. "Ach Frankie…" ozvalo se. Nemohl jsem to poslouchat. Nemohl jsem sledovat její výraz. Chtěl jsem odejít, ale Lyn mě chytla za ruku a otočila se na mě. Tvářila se nepříčetně, skoro šíleně. "Tak ty takhle?!" řekla a dala mi facku. "Náš teploušek Gerard se konečně projevil!" zařvala a já ucítil na tváři další facku. "Lyn, prosím, poslechni mě…" chtěl jsem něco říct, ale ona mě nenechala. "Vypadni! Sbal si a padej! Už tě nikdy nechci vidět!"
Žádné věci jsem nepotřeboval. Stejně jsem neměl sílu podívat se jí do očí, natož jít a sbalit si věci v naší ložnici. V místnosti, kde se odehrálo tolik nádherných okamžiků…
Nebrečel jsem. Přiznávám, neměl jsem k tomu daleko. A hned jsem věděl, za kým půjdu. Frankie, budeš pykat.
Rozkopnul jsem dveře. Rána ohlásila můj příchod. Vešel jsem potácivě do haly. Frankie vyběhl z jednoho vchodu. Při pohledu na mě se zarazil. Nic neříkal, ale tvářil se vyděšeně. Zřejmě poznal, že jsem namol. Je roztomilý, když má strach… Ne! Tenhle kretén ti zničil manželství! Není roztomilej, je to zasranej debil!
"Ahoj Gee." Pípl.
"Nazdar Frankie." Procedil jsem mezi zuby a šel k němu. "Gee… Je mi to líto… Gee…." Šeptal a couval. Jeho záda se setkala se zdí. Nemohl utéct. Přímo se nabízel k tomu, abych mu udělil lekci. Sám, zahnaný do kouta. Napřáhl jsem se. Čekal jsem, že uhne, ale on se nebránil. Jen tam stál, vpíjel si mi do očí a čekal na svůj osud. Zarazilo mě to. Nohy vypovídali službu. Chtěl jsem ho udeřit, chtěl jsem mu způsobit bolest, ale místo toho jsem se skácel k zemi a pozvracel se. Ležel jsem tam, a stěží zadržoval slzy. Nesmím brečet, ne před ním…
Popadl mne a odtáhl mě do ložnice. Nebránil jsem se, sotva jsem vnímal, co se děje. Chtěl mě položit na postel, ale byl jsem na něj moc těžký. Alespoň mě přikryl a lehl si vedle. Cítil jsem, jak si mě smutně prohlíží. A usmál jsem se. Vyhrál jsem. Vím, že tohle ho bolí víc, než rána do nosu. Pohled na mě - trosku.

1. kapitola

21. června 2008 v 19:59 Troska
"They said all teenagers scare the living shit out of me,"
Začal jsem se přibližovat k Frankiemu. Ten si mě nevšímal, právě klečel a házel sebou ze strany na stranu jako v epileptickém šoku.
"They could care less as long as someone'll bleed."
Už jsem byl hodně blízko. Frankie mě pořád nevnímal. Měl zavřené oči.
"So darken your clothes,"
Vyskočil na nohy.
"Or strike a violent pose,"
A já vyskočil na něj. Přitiskl jsem se k němu a vášnivě ho políbil. Cítil jsem, jak ho to zaskočilo, ale naštěstí se brzo vzpamatoval, pustil kytaru a objal mě. Šílený jekot fanoušků k nám doléhal z ohromné dálky. Mikey, Ray a Bob na nás zaraženě zírali. Písnička byla v hajzlu, vrhli jsme se na sebe uprostřed refrénu.
Moc dobře mi docházelo, že bychom se měli odtrhnout, jsme na koncertě. Zároveň jsem si však nemohl nevšimnout Frankieho boule v kalhotách. Už se pomalu začal stavět i mě. Frank najednou vyskočil a povalil mě na zem. "Brzdi…" řekl jsem, ale neslyšel mě. Zajel mi rukou pod tričko. "Frankie, brzdi!" zařval jsem na něj. Jenomže on byl jak v transu, posedlí touhou se teď, hned a okamžitě uspokojit. Chtěl jsem se vyprostit z jeho sevření, ale nešlo to. Popadl jsem mikrofon, který ležel vedle mě, a zařval do něj. "Frankie, BRZDI!" Toho si všimnul. Přestal pracovat na výrobě cucfleku a zaraženě se mi podíval do očí. Pak ještě zaraženěji stočil svůj zrak na dav fandů, kteří buď šokovaně stáli, nadšeně ječeli, nebo omdlévali. "Kurva..." ujelo mu. Mikrofon jeho nadávku zachytil. Odstrčil jsem ho od sebe a počkal, až si nandá kytaru. Kývl jsem na kluky a jelo se dál.
"Maybe they'll leave you alone, but not me."
Zbytek koncertu proběhl normálně. Už jsem radši Franka nevystavoval pokušení. Jakmile jsme ale skončili, zatáhl jsem ho do zákulisí.
"Co to bylo?!"
Skousl si nervózně ret. "Nějak jsem se neudržel."
"Vážně?" ucedil jsem ironicky.
"Gee, nech toho. Alespoň budou mít fanoušci nový, pořádný materiál a…"
"A co Lyn? A Jamia?" přerušil jsem ho naštvaně. To si to pako neuvědomuje, že tohle je trochu moc? Polibek a nějaké to ošahávání skousnou za předpokladu, že je to divadlo pro fanoušky, ale pochybuji, že se jim bude líbit téměř začátek předehry na jevišti.
"A do prdele…" zaklel Frankie.
"Trefné." Ucedil jsem naštvaně.
"No tak, Gee… Nezlob se na mě. Když ty jseš tak sexy…" začal mě chlácholit. "A jak jsi na mě skočil… prostě jsem to nemohl vydržet."
Ahá, takže pan Iero nechtěl risknout, že by se udělal do kalhot… Radši to pustí do mě před tisíce dětmi, kteří na nás čumí. Zamračil jsem se na něj. Jenomže ten capart to zkusil z jiné strany. Přiblížil se a přitiskl mě na zeď. Hleděl mi do očí. Chtěl jsem ho odstrčit, přece mu to tak hladce neprojde, jenomže ten hajzlík mi rychle zajel rukou do kalhot a chopil se mojí chlouby. "Frankie…to…ach…ne…" nezmohl jsem se na to, abych odporoval. Opřel jsem se o zeď a zavřel oči. Tak tohle mu opravdu jde. Byl jsem hrozně vzrušený, nemohl jsem to vydržet. Masíroval mě prsty a přejížděl po něm. Z nenadání mě políbil na krk. Objal jsem ho rukama a zaklonil hlavu. Udělal pár posledních pohybů a já si vychutnával vyvrcholení. Sesunul jsem se k zemi. Můj přerývaný dech se odrážel od stěn šatny. Posadil se vedle mně a objal mne. "Všechno dobrý?"
"Ty…jsi…děsnej." Vydechl jsem. Pobaveně se ušklíbl. Najednou se ozvala rána. "Co to je?"
"Nevím." Pokrčil Frank rameny. Postavil jsem se a otevřel dveře. Za nimi stálo asi deset holek. Vytřeštěně na nás zíraly. Zbylých pět leželo na zemi v mdlobách. "Byli ty dveře zamčené, že jo?" zamračil jsem se na Frankieho. "Eh…" ušklíbl se provinile. To je pako! Když už mi ho musí vyhonit, tak proč nás nezamkne? Ty holky to celé viděly! Obrátil jsem se na ně a chtěl něco říct. V tom jsem koutkem oka něco zachytil. To ne… Dívka, která stála nejblíže, měla v ruce zapnutý foťák. Režim - nahrávání. Pane bože!
"Vyhráli jsme setkání s vámi. Dáte mi autogram?" zeptala se sebevědomě.
"Eh…" nezmohl jsem se na slovo, jen jí nepřítomně něco něčím podepsal. Postupně jsem něco něčím podepsal všem. Vůbec jsem to nevnímal. Před očima se mi odvíjely obrázky v časopisech, videa v televizích a články v novinách. Zjevil se mi obličej Lyn... Ohlédl jsem se. Kde je ten idiot?! Jenomže Frank mezitím zmizel.

Na úvod

21. června 2008 v 19:54 About blog
Možná vám to už došlo, tenhle blog bude o Frerardech. Konkrétně zde naleznete moje povídky o Frankiem a o Gerardovi. Doufám, že se vám tu bude líbit. A pokud neznáte My Chemical Romance, tak je honem rychle pořádně poznejte, jinak to asi nemá cenu číst. :)