5. kapitola

28. června 2008 v 10:41 |  Troska
"Zítra máme koncert" připomněl mi Frank. Jo, díky, já vím. Nejsem debil. Na tenhle koncert myslím už hodně dlouho. Bojím se a těším zároveň. Na každý koncert se děsně těším, ale strach z něho jsem ještě neměl. "Je ti něco?" zeptal se mě. Nepatrně jsem zavrtěl hlavou a odešel do ložnice. Napsal jsem tu novou písničku. Tu, co včera hrál Frankie. Fakt si myslím, že je to bomba. Hned po koncertě to musím ukázat klukům. Kluci… Neviděl jsem je už týden. Ani jsem jim nezavolal. Usmál jsem se. Seru na strach, co se může stát? Nemám co ztratit. Takže si to užiju naplno!
Well a ring around the ambulance
Frankie na mě mrkl. Je čas to tu rozpálit. Trochu jsem se ušklíbl a pokračoval ve zpěvu.
Like I never gave a care
I said, choir boys surround you
Přiběhl ke mně jako magor a skočil na mě zezadu. Není moc těžký, takže jsem to ustál.
It's a compliment, I swear
I said, ashes to ashes, we all fall down
I wanna hear you sing the praise
Olízl mi ucho… Frankie, ty mě jednou zabiješ…
I said, ashes to ashes, we all fall down
Without innocence today
A pak jsem jí spatřil. Ve druhé řadě nalevo. Jako jediná neskákala a nevřískala. Stála tam, po tváři jí stékaly slzy a rozmazávali jí makeup. Ne… "Lyn!" vykřikl jsem do mikrofonu. Frankie jí taky zpozoroval a nadzvukovou rychlostí se přemístil na druhou stranu pódia. Snažil se písničku zachránit a začal hrát improvizované sólo. Já ho ale nevnímal. Jen jsem zíral na její skroucený obličej. Najednou se odvrátila a běžela k východu. "Lyn, počkej! LYN!" Řval jsem do mikrofonu. Okamžitě jsem se rozběhl za ní. Řítil jsem se zákulisím a rozrazil dveře. Spatřil jsem ji, přecházela ulici. "Lyn!" křikl jsem a dohonil ji. Ona se prudce otočila a pohlédla mi do očí. Úplně jsem ztuhl, nedokázal jsem se pohnout. Její výraz mě děsil. Nezmohl jsem se na slovo. Vrhla na mě poslední vyčítavý pohled a chytila taxíka. Sledoval jsem, jak odjíždí neznámo kam. Už jí asi nikdy neuvidím. Tichý hlásek v hlavě mi našeptával, že bych se měl vrátit na koncert. Ano, to bych měl.
Naprosto zničený jsem došel k podiu a vyškrabal se na něj. Fanoušci začali ječet jak pominutí. Koukl jsem na kluky. Frankie si nervózně kousal ret a tvářil se ustaraně. Stejně jako ostatní. Beze slova jsem na ně kývl, aby začali hrát. Jenomže jsem nemohl zpívat. Prostě to nešlo. Stál jsem tam a nepřítomně zíral na místo, kde ještě před chvílí stála. Přišla sem, protože mě chtěla vidět. Protože se chtěla ujistit, že to byl jenom úlet, že už se to nestane. Třeba se chtěla vrátit… A já to podělal. Všechno jsem podělal.
Vypadalo to, že nikomu nevadí, že nezpívám. Řvali úplně stejně. Zajímá je vůbec, co cítím? Co jsem? Milují jen moji tvář, můj hlas, moje výstřelky s Frankem na podiu. Mají mě rádi, i když mě vůbec neznají. Nikdy se mnou nemluvili, nemají ani ponětí, kdo jsem. A i přesto jsou schopni zabíjet jen proto, aby sehnali lístky. Najednou jsem dostal šílený nápad… Bylo by úžasné zemřít rukou někoho, kdo vás bezmezně zbožňuje. Obhlédl jsem situaci. Jeden bodyguard na levé straně poodešel a něco živě vykládal svému kolegovi. To je perfektní. Bez rozmýšlení jsem se rozběhl a odrazil se…
Frankie:
Sledoval jsem, jak se tváří. Chudáček… Nemělo smysl hrát další sólo, stejně jsem byl naprosto vygumovanej. Bylo mi ho hrozně líto. Díval se do země a přemýšlel… Chtěl jsem za ním jít a obejmout ho, jenomže jsem právě zachraňoval situaci jiným způsobem, a to hraním. Najednou zvedl hlavu a podíval se doleva. Koho tam zas má? Že by se Lyn vrátila?! On ale odhodil mikrofon a rozběhl se. Došlo mi to. "Ne! Gerarde!" zakřičel jsem, ale neměl šanci mě slyšet. Jako ve snu jsem pozoroval, jak se odráží, letí vzduchem a dopadá doprostřed davu. Nechal jsem kytaru kytarou a utíkal za ním… To ne, hlavně ať se mu nic nestane! Bodyguardi se tam okamžitě hnali, ale byli moc daleko. Chtěl jsem skočit do davu a zachránit ho, jenomže Ray mě zachytil. "Frankie, ne!" křikl. Vytrhnul jsem se mu. Nikde jsem Geeho neviděl… Kde je? Co s ním provedli? Slezl jsem a pěstmi si klestil cestu. Jedna holka se na mě sápala jako pominutá. Bylo mi jedno, že jí je tak třináct, prostě jsem jí dal jednu do nosu. Za chvilku jsem ho našel. Teda spíš kopu holek na sobě, která ho zavalovala. Pomocí síly jsem jim ho vyrval. Mezitím tam dorazili i bodyguardi. "Je v bezvědomí!" zakřičel jsem zoufale. Jeden chlápek si ho hodil přes rameno a odběhl do zákulisí. Já vystřelil za ním.
"Gee…" vydechl jsem. Byl celý pomlácený, jednu ruku měl v podivném úhlu a z obočí mu tekla krev. Chtělo se mi plakat…
"Panebože…" zašeptal Mikey a přisedl si ke mně. "To ne…"
Unikla mi jedna slza. "Že neumře."
"Určitě ne…" utěšoval mě Bob, ale moc přesvědčivě to neznělo. Gerard bezvládně ležel na zemi. Měl zavřené oči a lehce pootevřená ústa s natrženým rtem. Najednou mě někdo odstrčil a začal mu kontrolovat životní funkce. "Nedýchá."
"Cože?! Ne, Gerarde, neumírej!" zařval jsem a chtěl k němu. Ray mě zase zadržel. Nemohl jsem se dívat na to, jak mu dávají první pomoct, jak ho nakládají na vozík, jak ho vezou sanitkou do nemocnice. Přestal jsem zadržovat slzy a doopravdy se rozbrečel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simka Simka | E-mail | Web | 15. července 2008 v 11:20 | Reagovat

huh, prežije to snáď... ale neviem či by sme ho my fanynky zabili.. možno preťažili papierikmi s telefonnymi číslami xD

2 Dark-Butterfly Dark-Butterfly | E-mail | 9. září 2008 v 18:04 | Reagovat

myslím že my fanynky bysme ho nezabily.....možná přizabily, ale nezabily xD

3 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 22. října 2008 v 19:06 | Reagovat

že neumře že ne??:D my bysme mu nezkřivily ani jedinej chloupek na těle!!!

4 fallen angel fallen angel | Web | 16. prosince 2008 v 20:40 | Reagovat

že umře? xD

5 wero wero | Web | 25. března 2009 v 22:14 | Reagovat

nieeeeee!!!nech neumiera!!!len to nieeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama