6. kapitola

29. června 2008 v 15:42 |  Troska
Uhodilo mě do očí světlo. Do prdele, kde to jsem? Pokoušel jsem se zaostřit, ale za chvilku jsem to vzdal a mhouřil oči. Na druhý pokus už to bylo lepší. Ha… nemocnice. Najednou se ke mně někdo naklonil. "Ahoj Frankie." Zachraptěl jsem trochu. On se nejdřív nádherně usmál, ale najednou se zamračil.
"Co to bylo?! Odkdy se zrovna ty sebevraždíš? Jseš nějakej podělanej emař? Můžeš mi říct, co se ti honilo v tý tvý zabedněný, posraný hlavě, když jsi skákal? Jo, vyseru se na kapelu, na fanoušky, na Franka, Lyn mě už nemá ráda, tak hurá do diváků, ať si mě ušlapou. Proč žít, když mě nikdo nemá rád. Víš, milej Gerarde, jenomže tě má rádo hodně lidí. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že mnohem víc, než jiné lidi. Několik miliónů fanoušků, to je zanedbatelné… Kamarádi? Kašlem na ně, když už nemáme Lyn. O, a co ten potrhlej trpaslík? Ale, co je nám po něm, on si najde někoho jiného, stejně mě asi vůbec nemiluje, tak na něj serem… A na rodinu taky… Gerarde, kdybys věděl… Já se mohl podělat strachy. Mikey měl astmatickej záchvat, protože tu u tebe seděl celou noc a inhalátor si nechal na koncertě. Ještě štěstí, že neseděl v márnici, kam jsi tak moc chtěl, ale v nemocnici, takže byl v pohodě. A nečekej, že když si byl na pokraji smrti, že na tebe budu nějak hodný. Pěkně jsi mě nasral!" zakončil Frank proslov a založil si ruce na prsou. Vykuleně jsem na něj zíral a snažil se to všechno, co mi řekl, pojmout. "Eh…" na nic víc jsem se momentálně nezmohl…
"Gee, já měl takovej strach!" řekl najednou a vrhl se mi kolem krku. "Au!" zařval jsem… něco mě děsně píchlo…
"Jo, máš zlomená žebra. A ruku. A těžkej otřes mozku." Dodal jakoby nic. Hmm, docela slušný. Do hajzlu… "Za jak dlouho se uzdravím?" zeptal jsem se.
"Jestli tím myslíš - za jak dlouho mě pustí z nemocnice, tak asi za týden. Pokud myslíš - za jak dlouho si to budu moct rozdat s Frankem, tak to asi až ti sundají sádru, protože jinak to bude dost komplikovaný." Odpověděl.
Nemohl jsem si pomoct, musel jsem se zasmát. "Myslel jsem samozřejmě to druhý. Hej, něco mě tlačí…" Podíval jsem se na svou levou ruku. "ÁÁÁ, dejte to ze mě! Vyndej to!" zařval jsem. Trčela ze mě nějaká jehla připojená na trubičku… Panebože!
"Gee, klídek, to je jen kapačka…" pokusil se mě utišit. Neúspěšně.
"Mě je u prdele, co to je, prostě to ze mě vyndejte!" pokračoval jsem v ječení a chtěl si to vytáhnout sám, jenomže Frank mi chytil ruku. "Poslechni mě, Gerarde. Je to jen neškodná jehla. Pokud si jí vyndáš, tak zapomeň na nějaký druhý, protože až ti sundají sádru, tak se na tebe pěkně zvysoka vyseru. Takže si to tam laskavě nech."
Fajn, tohle zabere. Stěží jsem se ovládl a neustále si připomínal, že to musím vydržet, pokud chci s Frankiem sex. A to chci…
"Gee?" nakoukl dovnitř Mikey.
"Čau brácha." Zazubil jsem se na něj, ale rychle jsem přestal, když jsem si vzpomněl na záchvat, který měl kvůli mně.
"Já vás tu nechám o samotě." Frankie vstal a odešel.
"Ahoj."
"Čau."
Nevěděl jsem, co říct.
"Jsem moc rád, že ses probral." Usmál se na mě. "Nebýt Franka…"
Cože? Udělal jsem na něj nechápavý kukuč.
"On ti to neřekl? Když jsi tam inteligentně skočil do diváků, vrhl se za tebou a vytáhl tě. Vděčíš mu za život. Ani nechci vědět, jak se mu odvděčíš…"
Jo, to nechtěj. On mě fakt zachránil? Takový špunt? Že já debil se sebevraždil! Vsadím se, že Lyn by pro mě neskočila. Jsem idiot, idiot, idiot! Teď se mu za to nebudu moct měsíc odvděčit. To bude na prd. A budeme muset zrušit turné…
"Jsem kretén." Zasténal jsem po chvíli přemýšlení. Mikey jen souhlasně přikývl.
Nakonec se u mě vystřídali všichni. Kluci, mamka, dokonce i taťka se odněkud vyhrabal a přišel se na mě kouknout. Já jsem si s nimi musel povídat. Každou chvilku mi oči sklouzly na kapačku, ale ovládal jsem se. A pak se konečně vrátil Frank. Usmál jsem se na něj.
Nic neříkal, jenom ke mně přišel a políbil mě. Trochu to bolelo, měl jsem natržený ret, ale neucukl jsem. "Ehm ehm." Odkašlala si nějaká sestřička. Byla celá rudá. "Pan Way potřebuje odpočívat, vraťte se zítra."
Bolestně jsem zakňučel. "No ták, sestři, když tu na půlhodinku zůstane, tak se svět nezblázní, ne? A dám vám autogram…" zkusil jsem to, jenomže ta kráva rázně zavrtěla hlavou a odešla. Co je tohle za personál?!
"Sim tě, Gee, hlavně tu nepukni vzteky." Zachechtal se Frank, když si všimnul mého výrazu. Pak mi zamával a zmizel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frerka Frerka | Web | 1. července 2008 v 13:45 | Reagovat

Tvé povídky jsou jako sepsání dokonalosti...

2 Simka Simka | E-mail | Web | 15. července 2008 v 11:24 | Reagovat

xD nechce jeho autogram, pfe... x) naozaj krása

3 Dark-Butterfly Dark-Butterfly | E-mail | 9. září 2008 v 18:09 | Reagovat

noooooo......dooooobrý xD

4 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 22. října 2008 v 19:12 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaa to je slvělý!!! kráva blbá neví o co přichází!!

5 fallen angel fallen angel | Web | 16. prosince 2008 v 20:44 | Reagovat

nějaká čudná sestřička xD

6 wero wero | Web | 25. března 2009 v 22:22 | Reagovat

jej to je lepsie az tak sa o gerarda uz neboim...a to mikey tusi ze jak sa mu odvdaci?!?jeej mohla by si ich dat do 3ky x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama