Kapitola IX.

29. srpna 2008 v 1:55 |  Still and all
Fajn. Dřív jsem říkala - čtěte. Teď řeknu - Jani, čti. Jana je totiž jediná, kdo momentálně čte moje povídky. Já budu psát, i když o ně nemáte zájem, ale trochu to zamrzí. Tak si to jani užij, a pokud by se vyskytl někdo jiný, tak ať si to užije taky.

Uplynul už týden od mého probuzení. Navštívili mě rodiče, prarodiče, dokonce dva kamarádi, asi jediní, kteří mi zbyli. Ale osoba, kterou jsem potřeboval vidět ze všech nejvíc, se neukázala. Za celou tu dobu jsem o něm neslyšel. Kamarádi říkali, že nechodí do školy. Měl jsem strach. Hroznej strach…
Dneska mě mají pustit. Konečně. Musím najít Gerarda… Kde je ten idiot? Co když se mu vážně něco stalo? Nestalo, určitě se mu nic nestalo. Dokáže se o sebe postarat. Jak rád bych tomu věřil.
"Nashledanou." Rozloučil jsem se s doktorem, který mě doprovodil ke dveřím a vystřelil na ulici. Okamžitě jsem si zavolal taxíka a odjel domů. Vyběhl jsem schody, ač mě ještě pořád hodně bolelo břicho, otevřel jsem dveře a… prázdno. Nikde nikdo. Prohledal jsem to tu všude. "Gerarde, vylez!" zařval jsem jako tehdy, když jsem ho hledal ve škole. Jenomže tentokrát se neozvalo vrzání dveří a žádná skříň se neotevřela. Zoufale jsem vypadl na ulici. Kdyby ta socka alespoň měla mobil! Musím mu ho koupit. Zeptám se ho, kdy má narozky a prostě mu ho koupím. "Gerarde!" řval jsem a běhal po okolí. "Gee!" Všichni na mě divně koukali, ale mě to bylo upřímně u prdele. Ať si čumí. Najednou jsem uviděl nějakého bezdomovce, jak vyhrabuje cosi v popelnici. Možná by ho mohl znát…
"Prosím vás, neznáte Gerarda Waye?" zeptal jsem se ho.
"Mladýho Waye? Jo, toho znám." Zamručel. Musel jsem se ovládnout, abych si nezacpal noc. Šíleně mu páchlo z tlamy. "A neviděl jste ho teď někdy?" Prosím, ať řekne, že jo, prosím!
Zavrtěl hlavou. "Dřív jsem ho vídal celkem často u toho zbouranýho baráku u Stromový ulice, ale poslední dobou se po něm slehla zem."
"Děkuju." Zadrmolil jsem a hnal se za novým cílem. Tu zříceninu znám, jako malej jsem si tam hrával. Pak jsem si rozřízl ruku o nějakej střep a od té doby mě tam mamka nepustila. Asi po pěti minutách běhu jsem ji uviděl před sebou. Hrozně mě píchalo v boku a bolely mě nohy. Stěží jsem to ale vnímal. "Gerarde?!" zařval jsem. Pořád nic. Začal jsem to tam prolejzat. V rohu jedné zachovalejší "místnosti" byly nějaké hadry, ale jinak jsem tam neobjevil nic. Nic než plno flašek od alkoholu. "Gee?!" znova se z mého hrdla ozval zoufalý výkřik. "ÁÁÁ!" Zařval jsem. Ty hadry se pohnuly! A něco mumlají! Počkat! To nejsou hadry! Opatrně jsem k tomu došel. Matně jsem rozpoznal nějaké mastné vlasy. "Haló?"
"Chrrm." Zachrčelo to a trochu se to obrátilo. "Ježiši kriste!" Zaječel jsem. Byl to Gerard! Teda… asi. Pořádně jsem si tu kreaturu prohlédl. Mělo to stejný vlasy, a vlastně i stejný oblečení, akorát špinavé a trochu roztrhané. Vždyť na tom tričku je ještě pořád krev! Moje krev! "Gerarde vstávej!"
Zavrtěl se a zvedl hlavu. Kam zmizela ta jeho roztomilost při probouzení jsem netušil. Jestli vypil všechny ty flašky, co tu jsou poházené, za jediný týden…
Koukal na mě jako na zjevení. "Frankie?" zamumlal. "Ne, tady santa klaus. Co to doprdele vyvádíš!"
"Já tě mám moc rád." Řekl a začal se sápat po jediné nedopité flašce, která stála nedaleko. "Ne!" přiskočil jsem k ní a jediným kopencem jsem ji rozlil. "Cos to udělal!" rozčílil se Gerard. "Já mám žízeň…" skoro tam začal brečet. Byl úplně namol. Už to byl zase ten starý Gerard. Špinavý, smrdutý debil. Nechtěl jsem tomu věřit. "Pojď, prosim tě." Otráveně jsem ho vytáhl na nohy. Sotva stál. Zase ho budu muset vláčet na rameni. Přitom já jsem týden po operaci, mám odpočívat, ne se tu tahat s bezďákem. "Jdeme." Zařval jsem mu do ucha.
"Nekřič tak, to bolí!" fňukl. Povzdechl jsem si. Frankie, že tys v tý nemocnici nezůstal…
Dovlekl jsem ho domů. Svalil se na podlahu a tam seděl a koukal. Vím, co ho dokáže probrat. Sprcha. Ještě před týdnem bych z něj strhal oblečky a v tý sprše dělal bůhví co. Jenomže teď… Nebyl to můj Gerard. Byl to tamten neznámej, kterého já nemám rád. Moje špatná glumí polovička začala vyhrávat. Strčil jsem ho znova oblečeného do ledové sprchy. Nezačal křičet a nadávat. Krčil se v koutku a vyděšeně na mě zíral. "Frankie…" zašeptal. Asi si probírá. "Já… myslel…" zahlížel se kolem sebe. Pak vrávoravě vstal a vypnul sprchu. Celou dobu jsem byl v koupelně a sledoval ho. Bylo mi do breku. Já chci zpátky mého Gerardka!
"Frankie… Já myslel, že jsi… že jsi umřel…" třásl se zimou. Vzpomněl jsem si, jak jsem se tu klepal já. A jak mě Gee zahříval vlastním tělem. Brr… "Proč sis to jako myslel?" zvedl jsem obočí.
"Tys… Tys tam omdlel a… v tý sanitce do tebe píchaly plno injekcí…" roztřásl se ještě víc. "A teklo z tebe hrozně krve… Celou dobu jsi krvácel… A pak na tom sále… Já se na to nemohl dívat." Teď už opravdu plakal. Nic jsem neříkal. Třeba se dostane k tomu hlavnímu, třeba vysvětlí, proč mě nenavštívil a proč se celý týden opíjí a spí na ulici. "Já jsem si byl jistý, že už tě nezachrání… že jsem to nestihl… že jsem ti nestihl říct, že tě taky miluju…"
Podíval jsem se na to politování hodné stvoření, jak z něj kape voda a po obličeji mu stékají slzy. Moc dobře jsem si pamatoval na moje slova. Miloval jsem ho. Ale teď jsem si svými pocity nebyl jistý. Cítil jsem se jako hnusná svině, když mě takhle rozházel jenom jeho zevnějšek. Uvnitř je přece pořád stejný… Je to tatáž osoba, co ti zachránila život. Frankie, prober se a obejmi ho. Právě ti vyznal lásku! "A kvůli tomu si se ožíral na ulici?" zeptal jsem se chladně.
Přikývl a čekal na moje další reakce. "Ty hadry jsem ti koupil, a tys je takhle zničil. Příště ti nic pořizovat nebudu, to nemá cenu. Jsi jen ožralec, nikdy se nezměníš. Vůbec nevím, proč se o tebe starám." Vyštěkl jsem kysele a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anique Anique | Web | 29. srpna 2008 v 8:58 | Reagovat

no tyjo,on se fakt chová jak vůl...ale nejsem si jistá jestli bych se nechovala stejně... prosím prosím ať je jenom chvilku uraženej...

2 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 29. srpna 2008 v 14:36 | Reagovat

Frank je teda povrchní... až to bolí... debil jeden zasranej... Gerard by se na něj měl vykašlat a najít si někoho jinýho... lepšího.. (třeba mě.. XD XD XD) ne, to byl vtip.. ale můžeš tam napsat "A pak potkal Janu a žili spolu š´tastně až do smrti...." xD xD Ale ten Iero je největší ichtyl, kterýho znám. Já čekala, že ho aspoň obejme, ale on takhle hnusák jeden...

Jináč ten design je hustej.... xD Koukni se na Gerarda, tam mám taky novej design... ale děsnej..xD

3 Petra Petra | 29. srpna 2008 v 18:35 | Reagovat

tihle si nezasloužil....! snad se omluví a uvědomí si co řekl.....joooo a já to taky čtu tse a moooc se mi to páčí

4 FraGee FraGee | Web | 30. srpna 2008 v 11:49 | Reagovat

už čtu taky :D Holka musíš o sobě dát vědět na blogách

5 LeŇuŠe LeŇuŠe | Web | 30. srpna 2008 v 18:30 | Reagovat

kdy bude pokráčko story - Troska?

6 Simka Simka | E-mail | Web | 4. září 2008 v 20:09 | Reagovat

to je ale hjazel ten Frank!!!!!

7 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 9. září 2008 v 15:54 | Reagovat

téééda...já teď nwm na čí mám bejt straně...xD

8 fallen angel fallen angel | Web | 17. prosince 2008 v 10:22 | Reagovat

Frank je vůl

9 Tez Tez | 26. dubna 2009 v 15:57 | Reagovat

Holka, pochybuju že to čte jenom Janička :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama