Welcome to the MCR parade

13. srpna 2008 v 0:40 |  Jednorázovky
Trošku delší jednorázovka. Je to kravina. Jsem se zase jednou koukala na klip Welcome to the black parade. Po obvyklém záchvatu smíchu, který mám vždy, když vidím ty Gerardovy xichty, mě napadlo tohle. Můžete to zkusit přečíst. Figuruje tam moje maličkost, Jana (možná znáte z frerardik.blog) a samozřejmě MCR. :)

Všude kolem bylo najednou strašnýho světla. Byla jsem naprosto oslněna. Bolela mě z toho hlava. Co jen hlava, všechno. Panebože, ať už to skončí…
Jakmile mi tahle myšlenka prolétla hlavou, vše ustalo. Otevřela jsem oči, které jsem měla zavřené v marné snaze o ztlumení záře. Přede mnou stáli nějací muži. Počkat… To je My Chemical Romance! Cože? "To jako mám halušky?" zeptala jsem se do ticha v nemocničním pokoji.
"Ne. Umřela jsi." Řekl naprosto klidně Gerard.
"Jo jasně. A tady Ray je růžovej králíček, jenom to šikovně skrývá."Ucedila jsem ironicky.
"Je to tak." Obhajoval ho Frank. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. "Vážně?" zeptala jsem se. Představa, že jsem umřela, se mi teda vůbec nelíbila. Bob přikývl.
"Podlehla si rakovině mozku." Pronesl znova klidně Gee. Ten jeho klid mě začínal vytáčet.
"A to mi to jako říkáte vy? Cože? To jste jako s tím černým průvodem měli pravdu? Jako že mě do posmrtného světa odvedete vy? Co jste za stvoření? Lidi? Ufoni? Bozi?
To poslední jsou, i kdyby tu nebyli. Ježiši Kiki, vzpamatuj se. Právě jsi umřela.
Frankie se roztomile zachichotal. "No, Gerard je rozhodně bůh, ostatní budou spíš ufoni. Viď, Ray?"
"Hele Frankie, nech si toho." Zamračil se náš přestrojený vlasatý růžový králíček.
"A jste skuteční?" zase další otázka. Od té doby, co nejsem mezi živými, se ptám nějak moc často.
"Pro tebe jsme ti nejskutečnější lidé, které jsi kdy poznala, pro ostatní nejsme nic. Zatím." Gerard si u toho kriticky prohlížel svoje okousané nehty. Panebože, proč zrovna mě musí na onen svět odvést tohle pako? "A kam se pude?"
Pokrčil rameny. Vstala jsem z postele. To hnusné nemocniční cosi, co mě zakrývalo, bylo…hnusné? Jo, příšerné. "Nemůžu mít něco jinýho na sobě?" postěžovala jsem si spíš jen tak sama sobě. Gerard přestal zkoumat stav konečků prstů a podíval se na mě. V ten moment jsem na sobě měla moje oblíbené oblečení - conversky, černé džíny, bílé tričko a moji milovanou pruhovanou mikinku.
"hej!" zaškaredil se Frankie. "To je moje oblíbená mikina. Gee, tuhle holku nikam neberu, ta se mi nelíbí. Kopíruje mě."
"Smůla. Taky z toho nejsem dvakrát nadšenej, ale musíme to udělat."
Ach jo. Proč mě nemohli odvést třeba kamarádi? "Hele, lidi, jestli vám to dělá problém, tak mě oživte a nikam mě neberte. Já to nějak přežiju."
"Nepřežiješ. Teda, nepřežilas. Musíš odejít." Gerard, který měl zřejmě už této konverzace dost, mě chytil za ruku a snažil se mě odtáhnout. Za živa bych byla celá hotová z toho, že mě Gee drží za ruku, ale nyní jsem se chtěla vytrhnout. Já nechci umřít.
"Kolikrát ti to mám opakovat?! Už jsi mrtvá!" zařval.
"Ty umíš číst myšlenky?" zarazila jsem se. Pokud jo, tak to ovšem dost komplikuje situaci. Jak si pak budu moct beztrestně představovat, jak se divoce miluje s Frankiem?
"Bůh umí všechno." Odpověděl místo něj Frankie s úctou v hlase. To musí být halušky.
"Tak jdem, mám hlad." Vyřešil to Bobík a jediným kopnutím zbořil nemocniční pokoj. Stála jsem na nějaké louce. "Je to tu mnohem hezčí, než to měl ten váš pacient v klipu."
Nikdo neodpověděl.
"Zahrajete mi něco? Za odměnu?"
Zase nic.
"Prosím!"
Prd. Oni snad neumí mluvit.
"Umíme mluvit." Zase ten debil Gerard.
"A nejsem debil."
"Jdi si políbit Franka a nelez mi laskavě do hlavy." Uzemnila jsem ho a lehla si zničeně do trávy. A to prej: odpočívej v pokoji. Tady žádnej pokoj a klid není. Buďto vám někdo čte myšlenky, nebo vás sere. Přestala jsem na chvilku uvažovat a zaujatě jsem pozorovala líbajícího se Geeho a Frankieho. Teď se po sobě váleli na zemi. Ray, Bob, a Mikey, kterého jsem si až do teďka nevšimla, začali mastit karty opodál.
"Stojíš!" zakřičel najednou Bob.
"Jo, stojím." Odpověděl nadrženě Gee, který se ovšem hry neúčastnil.
"Gerarde, je tu dítě." Upozornil ho se smíchem Frankie, když se mu chystal stáhnout kalhoty. Ne, Frankie! Proč mu to připomínáš?!
"A jo." Došlo mu a nechal toho. NÉÉÉÉ!
"Musíme jít." Prudil Mikey. Vydali jsme se na cestu.
Už mě začaly bolet nohy. Ty mrtvoly taky nic nevydržej, jdeme sotva pět minut. "Kdy tam budem?"
"Až tam budem." Odvětil naštvaně Gerard. No jo, je chuděrka nakrknutej, že kvůli mně nemohl dokončit to, co začal. Vím, jaké je to těžké jít vedle Franka a neskočit na něj. Sama mám velké nutkání to udělat. Ale tady bůh by mi za to asi nepoděkoval. Najednou mě něco napadlo. "Bolí mě nohy." Zakňourala jsem.
"Já tě vezmu." Nabídl se Frankie. Sláva hurá, to je přesně to, co jsem chtěla. Nadšeně jsem se doloudala k Frankiemu, který se mě pokusil vzít do náruče. Trošku mu v tom bránil fakt, že jsem skoro dvakrát větší, ale nakonec mě pobral. Chudák se strhá. Gerard na nás celou dobu zamračeně koukal. Po třech minutách naprostého blaha ve Frankieho náruči se můj nosič zhroutil. "Jsi moc těžká…" zafuněl. Dala jsem mu políček. "Já jsem náhodou štíhlá!" zařvala jsem. Tak vy jste po smrti, a ještě se navážej do vaší váhy. Tsss.
Gerard založil ruce v bok. "Mám toho dost. Bobe, vezmi jí, já vezmu Franka." Zavelel. Závistivě jsem sledovala, jak se to mrně choulí v Geeho náruči.
"Můžu mít jedno přání?"
"Nejsem zlatá rybka." Odsekl Gee. Bože, je ještě nepříjemnější, než jsem si myslela.
"Proč to říkáš mě, že jsem nepříjemnej?!"
Ach jo. "Promiň. Já jen, že bych měla poslední přání. Víš, chtěla bych, abyste mi udělali soukromý koncert. Tady a teď. Jenom pro mě a ještě pro mojí nejlepší kamarádku Janu. Pořádnej koncík plnej frerardů, tvých vtipných tanečních kreací a rozbitých hudebních nástrojů." Udělala jsem na něj psí oči. Frankiemu se ten nápad očividně líbil, takže též začal dělat psí oči. Pak se přidali i ostatní. Všichni si chtěli zahrát. Pod tíhou tolika psích pohledů se Gerard začal cítit jako v psím útulku a povolil. "Tak dobře. Dokonce ti seženu i tu tvojí kamarádku. Bude si myslet, že je to sen." Potom zatleskal a my se objevili v nějaké menší hale. A vedle mě stála zmatená kamarádka. "Jani!" zařvala jsem.
"Kiki! Co se děje?! To je sen?"
Věděla jsem, že bych měla říct ano. Ale já chtěla, aby věděla, že tohle je skutečnost. Aby poslední, co se mnou zažila, byl koncert našich idolů, ne sledování, jak mi vypadávají vlasy po ozařování. A věděla jsem, jak toho docílit. Kluci se připravovali, měla jsem příležitost.
"Není to sen. Poslouchej mě. Já jsem umřela. Možná to už víš, možná se to dozvíš až pak. Jsem mrtvá. Moje poslední přání byl mcr koncert. S tebou. A abys věděla, že tohle není sen, tady máš."
Dala jsem jí do ruky Betíka. Malého zlatého netopýrka, kterého asi před dvěma měsíci ztratila v Anglii na pláži. Byl to její talisman. "Panebože!" vyjekla a tiskla ho v dlani.
"Až se probudíš, budeš ho pořád mít." Usmála jsem se na ní. Tenhle svět je divnej. Přála jsem si Betíka a najednou se mi objevil v ruce…hmmm…
"Takže, jdeme na to!" zařval Gee nadšeně do mikrofonu. Hned na to se ozvěnou ozval můj a Janin jekot. Moje poslední show začíná!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klaudiqa Klaudiqa | Web | 13. srpna 2008 v 12:32 | Reagovat

wooow...:D to je pekne napisane....aj moje posledne zelanie by asi bol MCR koncert...:D:D:D teda nevim no, ale najskorej...XD

2 Petra Petra | 14. srpna 2008 v 18:37 | Reagovat

hustý.........sem z toho nemohla........

3 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 23. srpna 2008 v 18:52 | Reagovat

úžasný... ale betíka už asi mít nebudu :'-(

Máš zvláštní poslední přání... XD

4 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 21. října 2008 v 20:03 | Reagovat

wooooww krásný!!:D:D:D: nádherný poslední přání!!:D

5 Niky Niky | Web | 25. října 2008 v 20:08 | Reagovat

Ná dherný, myslela jsem, ž tp bude smutné o ničem, ale je to nádherné!!!!!

6 fallen angel fallen angel | Web | 17. prosince 2008 v 19:01 | Reagovat

hehe xD sem se gebila u toho psíhu útulku a mamka prej co se křeníš xDxD

7 Nicky Way Nicky Way | 28. září 2009 v 11:17 | Reagovat

Tak to bylo naprosto dokonalý...moje poslední přání by asi bylo pořádně zlíbat Gerarda xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama