Involuntary kiss

9. září 2008 v 22:36 |  Jednorázovky
Nová povídka. Zatím je zařazená v jednorázovkách, ale je tu i varianta, že bude mít pokračování. Ještě nevím. A omlouvám se, že dlouho nepřibyla kapitola Still and All. Dneska jsem jí začala psát, ale na začátku mě vyručila Jammi (nebo jak se kurva teď jmenuješ) a já pak už neměla chuť. Dneska večer se pokusím jí vymyslet, zítra jí snad napíšu. :)

Frank:
Ach jo, ještě dvě hodiny výtvarky. Na co je vůbec výtvarka? Na nic. Úplně na hovno. Jo, učitel celkem ujde, ale stejně je to děsná nuda. Zase jsem raději koukal z okna. Way měl nějaké kecy o renesanci, naprosto mě to nezajímalo. Kdybychom alespoň kreslili, ale on si dneska usmyslel, že nás něčemu naučí. Kretén, to nás prostě nemůže pustit domů? Začal jsem se znuděně houpat na židli. Pak jsem si uvědomil, že na mě Way čumí, tak jsem přestal, přisunul se blíž k lavici a dělal, že si dělám poznámky. Nedělal. Proč taky. Někdy si je od někoho okopíruju. Když mi přestal věnovat pozornost, znova jsem se odrazil nohama a čekal, že se zastavím o zadní lavici…
Gerard:
Vykládal jsem jim o umění. Pár holek poslouchalo a ostatní to neúspěšně předstírali. Akorát ten zmetek Iero se o předstírání ani nepokoušel. Houpal se na židli a koukal z okna. Nevím co s ním, je děsně temperamentní. Tak tomu říkají jeho rodiče. Já bych ho nazval spíš spratkem. Podíval jsem se na něj. Uvědomil si to a konečně přestal. Dokonce se sklonil nad sešit, wow. To, že v ruce místo tužky držel gumu, mu asi nějak zvlášť nevadilo. Přestal jsem ho řešit a pokračoval ve výkladu, když tu slyším vrzání. Ohlédnul jsem se. Ten kluk zaječel, když si uvědomil, že padá. Vlastně ani pořádně zaječet nestihl. Ozvala se obrovská rána a po ní druhá, jak dopadl na zem. Počkat… dvě rány? Okamžitě jsem k němu běžel. Na lavici za ním byla krev… On si narazil hlavu na roh stolu! To je idiot! Co mám proboha dělat? "Zavolejte pomoc!" křikl jsem na nějakou holku a kleknul si k němu. Zkontroloval jsem mu dech… nedýchal. "Kurva." Ujelo mi. Nikoho však nenapadlo moji poznámku komentovat, jen zděšeně přihlíželi, jak z Iera teče plno krve a leží bezvládně na zemi. Zaklonil jsem mu trochu hlavu a rozevřel ústa. Doufám, že není nějak nemocnej…
Frank:
Brodil jsem se tmou a snažil se nadechnout. Nevěděl jsem, kde jsem, co jsem, proč… Nemohl jsem se probrat, nemohl jsem ale ani umřít. Pocit úplné prázdnoty a beznaděje mě přímo zaplavoval. Chtěl jsem vykřiknout, ale jakoby mi něco leželo na hrudi a zatlačovalo mě to do země. A najednou… Pocítil jsem dotek. Něžný, příjemný, vzrušující. Byly to rty. Tak měkké, hebké, krásné… Jako by mě vytahovaly z té temnoty. A v jednom okamžiku zátěž zmizela. Trochu jsem se nadechl. Cítil jsem, jak mi zase proudí chladný vzduch do plic. Ale ještě mnohem intenzivněji jsem vnímal ty rty. Znova se mě dotkly. Poddal jsem se svým touhám a vnikl do těch úst jazykem. "ÁÁÁ!" zaslechl jsem a zmateně otevřel oči. Ležel jsem na zemi a nade mnou se skláněl Way. Ve tváři se mu zračilo zděšení, překvapení a… úleva? Než jsem však stačil zjistit všechny významy jeho tváře, uvědomil jsem si, co se stalo. Právě jsem políbil svého učitele výtvarné výchovy, před celou třídou. Ale ne… Bolela mě hlava. Sáhl jsem si na temeno a zděšeně ucukl, když jsem ucítil nějakou teplou tekutinu. Moje ruka byla celá od krve. "Zavolal někdo tu záchranku?" křikl Way. Zase tak nahlas, to mě ničí. Trochu jsem zakňučel. "Franku, jak ti je?" zeptal se. Pohlédl jsem do těch očí… Nikdy jsem se mu pořádně nepodíval do očí. Proč taky, nebyl nic víc, než jen učitel. "Bolí mě hlava…" zamumlal jsem. Chvilku na mě tak divně koukal. A já zase cítil, že ztrácím vědomí. Ani mi to nevadilo, třeba bych znova přestal dýchat, třeba bych zase ucítil… Teprve teď mi to došlo. Já jsem se rozplýval nad rty Waye. Toho pruďase, který s náma místo čmárání na papír probíral umělce a snažil se nás něco naučit. Toho idiota, kterej nás práskl, když jsme hulili na záchodě a on nás přistihl. Nejradši bych si nafackoval, kdybych toho byl pořádně schopen. Sakra prober se, říkal jsem si, ale k ničemu to nebylo.
Gerard: Sklonil jsem se nad něj a vdechl mu do úst vzduch. Masíroval jsem srdce, ale nenaskočil. Kolem mě už se seběhlo pár jiných kantorů. Znova jsem přiložil svoje rty na jeho a vdechl. A najednou… zachvěl se mu hrudník. Povzbuzen tím nepatrným pohybem jsem mu dal naposled umělé dýchání. A když se naše ústa setkala, stalo se to. Ucítil jsem, jak mi přejel jazykem přes zuby a vnikl jím dovnitř. Hrozně jsem se lekl. Málem jsem vyletěl z kůže. Měl jsem za to, že je v bezvědomí a on mě najednou… políbí. Nechápal jsem to, jen jsem překvapeně vyjekl a odtrhnul se. Otevřel oči a zmateně se kolem sebe rozhlédl. Pak ještě zmateněji upřel pohled na mě. Trochu se červenal. Neměl jsem čas o tom přemýšlet, bude ho dost potom. "Zavolal někdo tu záchranku?" zaječel jsem bezradně. Někdo přikyvoval. "Už jsou na cestě." Odpověděla ta osoba. Iero začal kňučet. Měl jsem o něj strach. Byl to zmetek, mohl si za to sám, ale… musí se nechat, že líbat umí moc pěkně… Ježiš, co to melu? "Franku, jak ti je?" Snad poprvé jsem ho oslovil křestním. Zamumlal něco o hlavě. Nevnímal jsem to, co říká. Zrovna se mi vybavil ten okamžik kdy… přejel mi mráz po zádech. "Vydrž." Usmál jsem se na něj povzbudivě a, ani nevím proč, jsem ho chytil za ruku.
Frank:
Projel mnou elektrický šok, když mě za ni uchopil. Na chvilku jsem zase přestal dýchat. Ale tentokrát jsem se netopil v beznadějné temnotě, teď jsem létal několik metrů nad zemí. Pevně jsem ji stiskl. Bál jsem se. Bál jsem se, že mi něco je, že mě pustí, že se stane něco hrozného. Ještě jsem se radši nepokoušel hýbat, co když to nepůjde? Už nikdy se nebudu houpat na židli. "Zkus zahýbat nohou." Pobídl mě najednou. Proč mě o to žádá? Já nechci. Nebo nemůžu? A proč to vůbec chce? Není to doktor, je to jen učitel. Podíval se mi do očí. Nepatrně jsem přikývl a propalován tím pohledem cuknul nohou. Way se usmál. "Hejbe se?" zeptal jsem se pro jistotu, co když se mi to jen zdá. "Jo." Uf, tak ochrnutej nejsem.
Gerard:
"Ta sanitka havarovala!" zařval někdo. Cože? "Hej co se stalo?" zeptal jsem se nejbližší učitelky. "Pospíchala sem a dostala smyk na náledí. Narazila do stromu." Sakra! "Přijede další?"
"Ano, ale až asi za půl hodiny. Momentálně nemají žádnou k dispozici, nedaleko odsud byla hromadná havárie, jedna je nabouraná a jedna jede k té nabourané." To snad ne?! Kde to žijem, že jim došly sanitky?! Autem by to přitom trvalo jen deset minut… Najednou mě něco napadlo. "Vezmu ho tam autem, bude to rychlejší. Zjistím, jestli se s ním může hýbat."oznámil jsem jí svůj plán a přisedl si k Frankovi. Nohou hýbal. Zkusil nakonec zahýbat vším. A úspěšně.
Frank:
Way mě přinutil zahýbat všemi končetinami. Občas to docela bolelo, ale zvládl jsem to. Nevěděl jsem, proč to po mě chce, ale v tuhle chvíli jsem si nedovolil neposlechnout. "Franku, sanitka nepřijede, vezmu tě do nemocnice autem." Usmál se na mě povzbudivě. Jen jsem přikývl. Bylo mi na blití a motala se mi hlava. Rozhodně to nezlepšil fakt, když mě vzal do náručí a zvedl mě. Celý svět se semnou zatočil, žaludek jak na vodě. Instinktivně jsem ho objal kolem krku. Nevím proč, tak jsem se cítil v bezpečí. Všechno mě bolelo, hlava mi pukala, ještě jsem byl pořád trochu v šoku… Nedokázal jsem dál zadržovat slzy. "To bude dobrý." Zašeptal. "Nebude, budu blejt." Upozornil jsem ho a hodil šavli. Naštěstí ho nezasáhla. Zrychlil, asi se o mě bál. Znova jsem se k němu pevně přitiskl a obličej zabořil do jeho ramene. Nic neříkal. Trochu jsem se zachvěl, jak mi kapka krve z mé hlavy stekla za tričko na záda.
Gerard:
Vzal jsem ho do náručí a odešel ze třídy. Iero se ke mně přitiskl. Trochu mě to zarazilo, ale pokračoval jsem v chůzi. Ten kluk musí být asi hodně vystrašený a zmatený. Začal plakat. Snažil jsem se ho uklidnit, ale místo toho začal zvracet. Těsně vedle mě. Tohle bude vážné… Trochu jsem přidal do kroku a vnímal jen zrychlený tlukot jeho srdce. Ucítil jsem, jak si položil hlavu na moje rameno a znova se rozbrečel. Konečně moje auto… Odemkl jsem ho a položil Franka na zadní sedadlo. Nechtěl se mě pustit, pořád se držel jako malé dítě svojí matky. Byl tak jiný než ten autoritu neuznávající Iero, kterého jsem znal.
Frank:
Nakonec jsem ho pustil. Možná mi došlo, že tu svírám svého učitele, možná mi jen došly síly. Jen jsem si lehnul a zavřel oči. Tepalo mi v hlavě. "Umažu vám auto." Zamumlal jsem. "To nevadí." Odpověděl a nastartoval. Cestu jsem nevnímal, střídavě jsem pofňukával, zadržoval slzy a vybavoval si Wayovu vůni. Když mě položili na nosítka, už jsem nevnímal téměř nic. Pak jsem jen ucítil jehlu v paži a ponořil jsem se do tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 10. září 2008 v 15:06 | Reagovat

To bez pokračovania NEPUOJDE...nene...

2 Petra Petra | 10. září 2008 v 16:22 | Reagovat

třak tohle teda neni jednotázovka!!!! rychle dál ....wow vypadá to moooc zajímavě.....a pěkně už se těšim.....moc se to povedlo.......akorát si bohužel neodpustim poznámku: Když tam bylo tolik profesorů a podobvnejch študovanejch osob.....proč mu tu hlavu aspoň nezavázali a nechaj ho krvácet?

no nic tý poznámky si nevšímejte......jo a s těma záchrankama mně to teda dostalo....... xD xD

3 Jannie Jannie | Web | 10. září 2008 v 16:40 | Reagovat

Pokráčko... jo, musí bejt pokráčko....

Ten way je kretén, netoleruje jim hulení na záchodě...a učí blbiny o renesanci....

X Xd Xd

4 Jannie Jannie | Web | 11. září 2008 v 17:27 | Reagovat

Tys tam neměla zaklonil hlavu ale zvrátil hlavu!!! XD Dávala sem si na to pozor... !!! XD D XD

5 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 11. září 2008 v 19:40 | Reagovat

zbožňuju, když je frank nejdřív nafoukanej spratek:D:D

a tohle bez pokračování nepudeeee:D

6 Niky Niky | Web | 5. října 2008 v 21:59 | Reagovat

Jsem pro pokračování!

7 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 21. října 2008 v 20:26 | Reagovat

no jako to je slvělý!!:D:D:D:D to stou židlí jak sebou fláknul sem myslela že umřu smíchy

8 fallen angel fallen angel | Web | 17. prosince 2008 v 19:16 | Reagovat

sem pro pokráčko x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama