Láska není hřích

21. září 2008 v 15:00 |  Jednorázovky
Nezabte mě. Napadlo mě to ve škole. Pro jistotu si vezměte kapesníčky. I když v mém podání stejně asi nebudou potřeba...

Kráčel jsem pomalu do kopce. Pokoušel jsem se uvolnit ruce, které jsem měl svázané za zády, ale nešlo to. Sedlák za mnou si všiml, o co se snažím. Rána holí přes záda mě málem srazila na kolena. Přestal jsem. Místo toho jsem se podíval na Gerarda. Plahočil se několik metrů ode mě. Do vystrašeného obličeje mu padali vlasy. Taky se na mě podíval. Vyměnili jsme si pohled plný beznaděje a lásky. Gerard nekoukal na cestu a zakopl. "Vstávej, ty posle ďáblův!" zařval kněz, který byl vpředu průvodu. Krčmář, který Geeho vedl, do něj kopnul. Zasténal. "Nechte ho!" neudržel jsem se. Proč mu ubližují? Proč nám ubližují?
"Tebe se nikdo na nic neptal, ďáble." Zamručel sedlák a znova jsem ucítil ránu na svých holých zádech. Tentokrát silnější. Upadl jsem. Obličej se mi zaryl do vlhké a svěží země. Vdechl jsem vůni trávy a rychle se postavil dřív, než mi stihli něco udělat. Zase jsme se na sebe podívali. Plakal. Já se držel. Musím být silný, kvůli němu. Zaryl jsem pohled do země před sebou a dál pokračoval v chůzi. Upálí náš, nebo pověsí? Byl bych rád za oběšení, to je rychlejší. Gee by tak dlouho netrpěl. Hlavou mi projela vzpomínka na dnešní poledne. Znova jsme se sešli na poli. Ve stohu to bylo krásné. Kdyby nás při tom nepřistihli, mohli bychom tam zase zítra. Mohli bychom šťastně žít, s naším malým tajemstvím. Ale osud nás svedl na jinou cestu, která brzy skončí. Proč jim vadí láska? Co je na tom špatného? Zatřepal jsem hlavou. Je to špatné. Jsem špatný, protože tohle se nesmí. Je to zvrhlé. Nedělá se to. Nikdo to nedělá. Na začátku přeci byl Adam a Eva. Měl jsem si najít děvče a žít spořádaný život. Znova mi oči sklouzly k Gerardovi. Ne. Za ty okamžiky, co jsme prožili, stojí zemřít. Konečně přestal být kopec tak strmý. Vyšli jsme až nahoru. Kněz, starosta, my dva, obklopení silnými muži, co nás vedli a pak ostatní obyvatelé vesnice. Včetně mých a Gerardových rodičů. Matka plakala, ale otec ne. Tvářil se zhnuseně. Pláče maminka proto, že zemřu, nebo proto, že zplodila takovou nestvůru? Přestal jsem o tom přemítat a rozhlédl se kolem. Neviděl jsem ani hranici, ani sloup s provazem. Cože? A pak mě do očí udeřila dvě velká kola od vozu. "Ne!" uniklo mi z úst. Gee zbledl ještě víc, než už byl a začal se třást. To ne… Prudce do mě strčili a já se svalil na zem.
"Budeš se koukat!" zavrčel škodolibě starosta a zasmál se. Oči se mi zalily slzami. Nemělo smysl je zadržovat. Tohle byla ta nejhorší varianta. Někdo popadl Geeho a vedl ho ke kolu. "Ne!" řval. "Frankie! Prosím! Miluju tě!" ječel a svíjel se v sevření. Škubal sebou a pokoušel se jim vytrhnout. A najednou… Povedlo se mu to! "Gee, uteč!" Jenomže on neutíkal pryč. Běžel ke mně. "Uteč!" zařval jsem na něj hystericky. Neposlechl. Dřív, než ho někdo chytil, se svalil ke mně a natiskl na mě své rozklepané tělo. Naposledy mě vášnivě políbil. "Miluji tě. Nedokázal bych bez tebe žít, nemělo by smysl utíkat." Zašeptal. Pak ho znova popadli a znova vlekli ke kolu. Na tváři mě šimrala jeho slza, která se brzy smíchala s těmi mými.
"Gerarde Arthure Wayi, byl jste dnes v poledni přistižen při milování z jiným mužem. Jste opovrženíhodný ďábel bez duše, který je nebezpečný pro nás všechny. A bůh chce, aby byli všichni zplozenci pekel sprovoděni ze světa a navrátili se tam, kam patří. Do pekel." Pronesl kněz.
"To není pravda! Láska není hřích!" zvolal jsem. Další rána, tentokrát do hlavy. Zmlkl jsem. Tím nikomu nepomůžu, akorát protáhnu naše trápení.
"A proto budeš vpleten do tohoto kola, aby byly tvoje hříchy alespoň částečně vykoupeny tvým utrpením." Gee vypadal, že každou chvíli omdlí. Já v to doufal. Když omdlí, nic neucítí. Jenomže neomdlel. Malátně se za "pomoci" ostatních dopotácel ke kolu. Nechtěl jsem se na to dívat, ale nemohl jsem zavřít oči. Hlavně proto, že v nich Gerard hledal oporu. Budu mu oporou. Až do konce. Zmučeně jsem sledoval, jak mu lámou nohy a ruce. Pokaždé, když zařval bolestí, zařval jsem taky. Bylo to, jako bych to cítil spolu s ním. Z očí se mi řinuly potoky slz, škubal jsem sebou a sledoval, jak polámaného Gerarda vplétají do kola. Naklonil jsem se a pozvracel, když mi došlo, že to, co mu čouhá z nohy, není klacek, ale kost. Jeho kost. Po polonahém těle mu tekla krev. Hlava bezvládně vysela. Už omdlel, byl v bezvědomí. Kéž bych byl taky. Teď jsem všechnu bolest, kterou on vnímal, převzal na sebe. Chtěl jsem to skončit. Chtěl jsem to mít za sebou. Pohled na Geeho mi způsoboval větší muka, než několik vpletení do kol. "Miluju tě… miluju tě…" šeptal jsem si dokola a plakal. Nikdo si mého záchvatu neštěstí nevšímal. Jen se zájmem sledovali, jak kolo pomalu pouští z kopce. Jak se rozjíždí. Jak z něj vlaje jedna Gerardova ruka. A jak se kolo tříští o skaliska v údolí. Ještě chvilku se tam dívali a já se mezitím stihl znova pozvracet. Srdce mi pukalo, nemohl jsem dýchat, hlava mi mohla každou chvílí prásknout.
"Franku Anthony Iero, byl jste…" dolehl ke mně z dálky hlas kněze. Stáhl jsem rty do křečovitého, ale i tak upřímného úsměvu. "Jdu za tebou." Zašeptal jsem a poslouchal svůj rozsudek, který byl stejný, jako ten jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 21. září 2008 v 21:18 | Reagovat

huh cože?:´( a tohle je jako konec? dneska by se mi sice hodilo něco víc pozitivního na čtění no ale bylo to pěkný originální. nejdřív sem si řikala jako cože co stim kolem chtěj dělat ale když mi to došlo brr málem jsem ztoho měla mrtvici ta smrt byla docela děsivá.

2 Anique Anique | Web | 22. září 2008 v 7:01 | Reagovat

wow,to bylo tak hrůzostrašně hezký....musím se z toho vzpamatovat... a asi bych měla už jít do školy, ale copak se dá po tomhle ještě nad něčím přemýšlet? nedá!no nic,budu přemítat tam:D

3 GFMBR GFMBR | Web | 22. září 2008 v 22:09 | Reagovat

tak za prvé ta povídka(i´m innocent) není super a za druhé dokončená určitě bude .)...jinak dám si tě do oblíbených a jen co čas dovolí přečtu si i tvé povídky :)

4 Jannica Jannica | Web | 23. září 2008 v 21:42 | Reagovat

Už sem se ti k tomu vyjadřovala na skypu... Jenom považuju za 'nutnost' tu nechat koment... No, tak... je to nádherně napsaný. A je to děsně nechutný. A smutný. Brečela sem jak děcko a pak se málem poblila. A mlátila sem hlavou do zdi. Nejhorší je, že se to dřív fakt dělo.. fuj. Hoď sem rychle další díl něčeho, ať na to nemusim furt myslet...

5 Dee Dee | Web | 26. září 2008 v 15:50 | Reagovat

Ano...bééééé ale to pre mňa nikdy nie je smutné keď skončia spolu...

6 GFMBR GFMBR | Web | 27. září 2008 v 15:50 | Reagovat

neee...to ne....musím uznat že jsem orpavdu ty kapeníky potřebovala :(

a ted k povídce...je to važné nadherná povídka.Řadím ji k nejlepším jaké jsem kdy četla,vytahle ze mě tolik emocí tak nadherně napsaná plná citu a opravdu toho že laska není hřích. Nadherna povídka.ja opravdu nevím co k tomu říct...važně mě to natoli zaujalo.Při větě "Jdu zatebou" a jak se ještě pousmál mi po zadech přejel mráz...prostě uplně užasné...nadherně popsané tak že si to člověk dokonale představí...ja upřímně klaním se...jsi uplně mág...

Nadhera...opravdu...

7 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 29. září 2008 v 6:54 | Reagovat

ach jooo kapesníky byly potřeba...:(:(:(

8 Pansy Pansy | Web | 5. října 2008 v 20:52 | Reagovat

wow....nemam slov.....to s tim kolem....uh....a ja sem nedavno musela byt zrovna na hradě kosti kde nam popisovali ruzny tyhle zpusoby smrti..brrr....kurnik sotva držim slzy...moc pěkně napsaný...

9 DareDareDevil DareDareDevil | 6. října 2008 v 16:37 | Reagovat

:'-( :'-( nádhera....ale tolik realistických popisků bych nečekala:-D

10 fallen angel fallen angel | Web | 17. prosince 2008 v 19:26 | Reagovat

fujky brr x( ae pěkně hezký x)

11 Nicky Way Nicky Way | 8. října 2009 v 21:21 | Reagovat

Ježííííš...po dnešnim psychoo dni ještě takovej doják.Chudinka Gee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama