Part 3

30. října 2008 v 16:58 |  Taxi
Já jsem na vás tááák hodná. Zase je to mnohem delší, než jsem plánovala. :/ No co se dá dělat. Užijte si další dlouhý dílek a žijte blaze.
A nezapomeňte zanechat koment. :)



Jeli jsme celý den. Frankie zamlkle koukal z okýnka a já se soustředil na řízení. "Mám hlad." Oznámil jsem mu ten prostý fakt.
"Já taky."
Povzdechl jsem si. "Tak někde zastavíme. Odbočíme pryč z dálnice. Hele, deset kilometrů odtud je krám…" ukázal jsem na ceduli, hlásající, že nesmíme propásnout úžasnou slevu na jitrnice. Zase se trochu otřásl. "Když já…"
"Hele, zaparkuju někde opodál a ty zůstaneš schovanej v autě, jo? Já jen dojdu něco koupit." Nejistě souhlasil. Už taky musel skomírat hlady. Za chvilku stálo auto za roštím, asi pět minut cesty od podivné osady, ve které se obchod nacházel. "Počkej tu." Zbytečně jsem mu nakázal. Vím, že by neodešel ani za nic na světě. Něco mě nutilo pospíchat. I když, co se může stát? Na silnici nás nikdo nesledoval, neví, kde jsme. Ať už je to kdokoli.
"Franku?" rozhlížel jsem se kolem s igelitkou v ruce. Tady jsem přece parkoval… přesně tady! Nebo že bych se spletl? Zmateně jsem se otočil. Určitě bylo auto tady, jsou tu ještě stopy od pneumatik. Co se stalo?! "Fra" chtěl jsem zařvat, ale pak mi to došlo. Pokud ho odvezli, nebo někam zatáhli, mohli by tu být. A takhle bych se prozradil. Co když mu něco udělali? Rozklepanej strachem jsem se rozběhl a jak šílenec hledal nějaký náznak jeho přítomnosti. A pak jsem to uviděl. Z jednoho hustého křoví koukal zadek taxíku. Pomalu jsem se připlížil a nahlédl dovnitř. Nikdo tam nebyl. Bože…
"Franku!" otevřel jsem dveře. Málem jsem upadl, když se ze země vyhrabala jeho roztomilá vlasatá palice.
"Co tu sakra děláš!" vyjel jsem na něj. Já skoro umřel strachy a on si zatím hraje na schovávanou.
"Oni… nás sledovali… Určitě." Zase se třásl.
"Blbost. Byli jsme na dálnici úplně sami. Kdo by taky jel do vnitrozemí autem, když existuje taková úžasná vymoženost, jako jsou letadla." Zamručel jsem a nasedl.
"Ty je neznáš. Těm jen tak neutečem." Zakysle se posadil na sedadlo spolujezdce. "Cos nakoupil?"
"Nějaký konzervy, ty nejvíc vydrží." Hodil jsem k němu nákup.
"Konzervy s masem?"
"Jasně. Myslím, že jsou tam ještě dvě s fazolemi."
Trochu si povzdechl. "Co ti zas nevoní?!" začíná mě tohle paranoidní štěně docela srát.
"Já jsem vegetarián."
Ó pardón, není to štěně, je to křeček. "Tos mi to nemohl říct dřív? Tak já se tam vrátím." Chystal jsem se znova vystoupit, ale jeho ruka mě zarazila. "Ne. Zatím sním ty fazole. A když tak do sebe dostanu i to maso, když bude nejhůř. Hlavně už jeď!" naléhal jeho hlas. Mlčky jsem poslech a nastartoval. Začalo mi něco docházet. Když jsem hledal auto, nemyslel jsem na to, že se mi právě ztratilo deset miliónů dolarů. Moje hlava byla plná představ, jak mučí Franka. Koutkem oka jsem se na něj podíval. Vážně mi na něm záleží? Vždyť ho ani neznám. Navíc je to určitě kriminálník. Dostali jsme se na dálnici. "Na, musíš mít hlad." Podal jsem mu jednu z konzerv.
"Dík." Chopil se jí, vzal si plastovou lžičku a začal jíst. A přitom mě sledoval. Cítil jsem jeho pátravý pohled na svém těle. On mě snad tím pohledem svlíkal. Podíval jsem se na něj, ale koukal před sebe. Trochu jsem se zamračil a dál se věnoval řízení. Zase. "Franku, musíš na mě zírat?"
"Já na tebe nezírám…"
"Vůbec ne. Hele, mě to rozptyluje. Přestaň." Trochu zrudnul a zapíchl pohled do fazolí. Neubránil jsem se drobnému úsměvu.
Jeli jsme asi tři hodiny. Frank spal. Hlavu měl opřenou o okénko. Byl roztomilý. Bylo těžké sledovat silnici a zároveň jeho, ale docela jsem se v tom za poslední hodinu zlepšil. Někdo zatůtal. Kruci, jedu v protisměru. Vrátil jsem se do správného pruhu a podíval se do zrcátka. Za námi jela nějaká černá dodávka.
"Co to bylo?" protáhl se Frank.
"Nic, jen na nás tůtalo támhleto auto." Ohledl se. A v okamžiku zbělel. "Gerarde, šlápni na to!"
"Co je?"
"Kurva, neptej se a přidej!" zaječel.
"Franku, co blbneš! Je to jenom obyčejné auto…"
"Ne! To je ta jejich podělaná dodávka, ve které původně byl ten kufřík!"
Ztuhnul jsem. "Tys jim ho ukradl?"
"Teď není čas, prostě…" nestačil to doříct. Jeho hlas přerušil výstřel. "Střílejí po nás!" zařval jsem a začal panicky kličkovat. Znova. Tentokrát se trefili do auta. Frank skočil na mě. "Kurva, co děláš, já tady řídím!" On mě ale nevnímal. Jenom mě objal a klepal se na mojí hrudi.
"Opravdu originální štít. Teď se do tebe netrefí, schytám to místo tebe." Zasyčel jsem. Zvedl obličej pokrytý slzami.
Neměl jsem čas přemýšlet. Prostě jsem jenom dupl na pedál a pokoušel se jim ujet.
"Musíme opětovat palbu." Zamumlal.
"Zbláznil ses? Já na nikoho střílet nebudu. Stejně nemám zbraň a…" zmlkl jsem, když si Frank vytáhl z kalhot pistoli. Bál jsem se ho. Bál jsem se toho mrňouse na mém klíně, který byl snad ještě vystrašenější než já. Všiml si, jak na něj koukám. "Gerarde, není moje. Čmajznul jsem ji spolu s tím… vysvětlím ti to potom. Prosím jen, věř mi. Věř mi, že já nejsem ten špatný."
Přikývl jsem. Ne proto, že bych mu věřil, ale proto, že měl v ruce zbraň, která by mi v budoucnu mohla sebrat život. Pokud to dřív neudělají ti týpci z dodávky. Slezl ze mě a posadil se zpátky na své místo. Celý se klepal, když otevřel okýnko a opatrně vystrčil ruku ven. Zamířil a párkrát vystřelil. Zřejmě trefil pneumatiku. Nechtělo se mi věřit, že on se zbraněmi nemá zkušenosti. Bože, do čeho jsem se to dostal. Jel jsem dál a na první křižovatce odbočil. Asi po půlhodině zběsilé jízdy, kdy jsem se pokoušel dostat na co nejméně frekventované silnice, jsem zpomalil. Frank se celou dobu krčil na svém sedadle a schovával hlavu v dlaních. Zastavil jsem.
"Franku?"
"Hm?" vzhlédl.
"Kdo to byl?"
"Nemůžu ti to říct."
Měl jsem toho akorát dost. Přitiskl jsem ho ke stěně auta. "Musíš. Sakra Franku, mohli mě zabít! Mohli nás oba zabít. Chci vědět, co jsou zač a cos jim provedl!"
Strnule přikývl a já ho pustil. "Dobře. Prosím, nepřerušuj mě, jo? Necháš mě to celé vyprávět?"
"Ano."
Trochu se uklidnil. Sedl si čelem ke mně a zhluboka se nadechl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 30. října 2008 v 18:41 | Reagovat

takhle to useknout se nedělá zlobivá holka!!:D:D uhh páni sem zvědavá co mu řekne

2 pájina pájina | Web | 30. října 2008 v 19:09 | Reagovat

áááá já chci vědět co je frank zač:D konečně se to dozvim

ale ta část na dálnici mě docela pobavila:D jako když si představim jak gerard kličkuje po dálnici a vyhejbá se aby ho nikdo netrefil a frank jak sedí skoro na gerardovi (a svojí prdelí mu brání ve výhledu) a přitom se snaží trefit to auta za nima xD nee já už si to radši představovat nebudu nebo mě z toho klepne

3 Petra Petra | 30. října 2008 v 20:32 | Reagovat

ááá pyraňo tohle se ti povedloooo.... Je to akční...to sem nečekala hůůů drsnýýý nooo.....Hele ale ukousnutý je to strašně.......to bylo sválně, žejo? :D.....No nic....sím rychel dááál...

4 DareDareDevil DareDareDevil | 30. října 2008 v 22:24 | Reagovat

Tak na to jsem zvědavá:-D

5 Miša Miša | Web | 30. října 2008 v 22:25 | Reagovat

divné, mne to aj tak prišlo strašne krátke :P asi som iná, no... ale fakt je, že je to useknuté úplne hrozne!!

(tiež som sa bavila pri tej časti na diaľnici :D:D)

prosím pekne o ďalšie pokračovanie :))

6 Laivine Laivine | 1. listopadu 2008 v 0:11 | Reagovat

Idiote!!! debile!!! Ichtile!!! Co si jako myslíš, že to tady takhle hnusně usekneš!!??!!

To je tak zlomyslné!!!!!

Hmpf

Tak makej napsat další díl, nebo vylezu ze spacáku, udělám dva kroky k tobě a vlastnoručně tě uškrtim!!! xD XD XD

7 Laivine Laivine | 1. listopadu 2008 v 14:12 | Reagovat

Hehe, to nad tím je Jannica.

Hele, tohle zmatení přezdívek už mě nebaví.

8 Untitled Untitled | 4. listopadu 2008 v 17:26 | Reagovat

hej hej héj! se nedělá to takle usekávat! sem napnutá jak kšandy xD jinak..je to pořád stejně krásný =)

9 fallen angel fallen angel | 17. prosince 2008 v 17:39 | Reagovat

JAKO!!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama