Kapitola 11.

12. prosince 2008 v 20:12 |  Opilej
Nedovedete si představit, jak těžký je se vcítit do příběhu někoho jiného. Když jsem tohle začínala psát, asi desetkrát jsem smazala první větu. Opravdu mi to dělalo problémy, ale nakonec jsem tohle snad zvládla. Berte na mě prosím ohledy:) Příští kapitoly by už mohly být v pohodě...
Tak snad se vám to bude líbit:))






Vyběhl jsem z tourbusu a zmateně se rozhlédl. Snad jsem doufal, že ho uvidím někde poblíž. Začínal jsem být pořád víc nervóznější. Co když si něco udělal? Nebo ještě hůř - Co když je u Berta?!
"Franku?" objevil se za mnou Mikey a rozhlédl se, stejně, jako jsem to předtím udělal já.
"Co budeme dělat?" zoufale jsem rozhodil rukama.
"Rozdělíme se. Jdi do prava, já půjdu támhletím směrem."
Než jsem stačil cokoliv namítnout, byl pryč. Rychle jsem běžel k tourbusu The Used. Vpadl jsem dovnitř.
"Ty kreténe!!" zařval jsem na Berta jen, co jsem ho spatřil.
"Co je?"
"Cos mu zase dal?!"
"Uklidni se Franku..." povzdechl si a začal bezmyšlenkovitě rovnat cédéčka.
"Gerard zmizel! Zmizel! A jestli si něco udělal, je to tvoje vina!"
"Počkej on jako... není v autobusu?!"
"Ne!"
Vyběhl jsem ven, s ním v patách. Teď se stará! A předtím na něco takového ani nepomyslí...

Pročesával jsem všechno okolí, díval jsem se snad úplně všude. Asi po hodině jsem měl chuť to vzdát, začalo se totiž stmívat a počasí bylo nepříjemně chladné. Povzdechl jsem si a otřásl se zimou. Třeba už bude doma, kluci ho mohli najít... Najednou jsem si ale všiml malé černé šmouhy, sedící v klubíčku u betonové zdi.
"Gee?"
Podíval se na mě. Tvářil se hrozně ublíženě a všiml jsem si, že se mu třpytí oči.
"Kde kurva jsi?! Víš, jak jsem se o tebe bál?" vrhl jsem se k němu a padl vedle něj na zem. Cítil jsem na sobě jeho pohled. Neuniklo mi ani, jak se třese.
"Ty.. ty ses o mě bál?"
"Jo. Bezeslova zmizíš, mohl sis třeba něco udělat, mohlo se stát cokoliv!" při té představě jsem se oklepal. "Gerarde drogy nejsou hračka."
"Já.. já vím..."
Poprvé jsem se mu pořádně podíval do tváře. Potil se, čelisti pevně semknuté k sobě. Přivíral oči, už je neměl tak skleněné jako předtím. Hned jsem poznal, že má absťák.
"Půjdeme." chtěl jsem se zvednout ze země, on se ale stále nehýbal.
"Nikam s tebou nejdu." zamračil se. "Nemáš mě rád. J-já se tak snažim a ty.. jsem ti jenom na obtíž..." odvrátil pohled, asi se snažil zakrýt slzy.
"Ale Gee, mám tě rád..." zašeptal jsem a tím ho přinutil otočit hlavu zpátky. "Jen prostě.. štve mě to, co děláš. Seš hrozně tvrdohlavej. Nedokážeš přestat."
Mlčel. Pohled upíral kamsi dopředu, celé jeho tělo se třáslo. Bylo mu špatně.
"Jdem do tourbusu." vstal jsem.
"Ne, nikam nechci. Prosím! Budou se mě vyptávat a-"
"Musíme." přerušil jsem ho. "Pak nás začnou hledat oba."
Usoudil, že mám nejspíš pravdu a nechal se zvednout ze země. Celou tu dlouhou cestu jsem ho musel podpírat. Využíval toho, jak mě držel kolem krku a ještě na mě naschvál padal. S velikým úsilím jsem ho odtáhl do busu a snažil se vyhnout klukům.
Povedlo se mi ho nepozorovaně dotáhnout do ložnice a odhodit na postel. Pak jsem vrazil do obýváku, kde seděli zničení kluci.
"Jsme tady. Oba." řekl jsem, když se na mě zvědavě otočili.
"Kde je?" Mikey rozrušeně vstal.
"V ložnici, má absťák, tak bych za nim radši nechodil."
"Postaráš se o něj?"
"Nevím." povzdechl jsem si. Je to hrozně těžký... "Asi budu muset co?"
Všichni přikývli. Bezradně jsem zvedl ruce nad hlavu a loudavým krokem šel zpátky za tou troskou, co z něj zbyla.
Když jsem vešel do pokoje, naskytl se mi hrozný pohled. Ležel na posteli, svíjel se v křeči a cupoval polštář. Bylo mi ho hrozně moc líto, ale mohl si za to sám.
"Gerarde?!" zamračil jsem se a postavil se k jeho posteli. Nevnímal mě. "Gerarde prosím tě nech toho!"
Sedl jsem si na okraj a položil na jeho zpocené tělo ruku. Snažil jsem se ho zastavit. Převalil se na záda a pohlédl na mě. V jeho očích se odráželo zoufalství.
"F-Frankie." vykoktal. "Já.. p-pomoz mi..."
Nevěděl jsem, co mám dělat. Než jsem si to ale stačil rozmyslet, chytil mě za ruku a stáhl mě k sobě na matraci. Na okamžik mě napadlo se bránit, ale jakmile jsem se ocitl tak blízko jeho horkého těla, rozmyslel jsem si to. Přecejen ve mně nějaký cit vůči Gerardovi zůstal. Ano, stále ho ještě miluju. Ani nevím, jestli je to dobře nebo ne. I přes to všechno, co dělá je pro mě něčím víc než kamarád.
"U-už nikdy." vysoukal ze sebe. "N-nikdy nebudu znova... brát to svinstvo." sevřel v pěsti okraj mého trička, celé mi ho pomuchlal, ale to mi bylo v tuhle chvíli docela jedno. "Je t-to špatný." klepal se stále víc, jak se jeho mozek pomalu vracel do normálu. To také způsobovalo, že chvílema mluvil jako děcko.
"To ti došlo brzo..." utrousil jsem, možná až moc nepříjemně.
"F-Frankie miluju tě."
Mlčel jsem. Nemůžu mu říct to, že ho taky miluju. I když bych možná rád... nejde to.
"P-přestanu. Kvůli tobě a-no. Nechci t-tě ztratit.. ty to víš."
"Gerarde uvidíme, jestli si mě vůbec ještě zasloužíš." odvalil jsem se a zíral nahoru. Ruce jsem si dal pod hlavu.
"Nezasloužim..." stačil ještě říct, než se obrátil na břicho a svíjel se v bolestných křečích. Rukama bušil do polštáře, jakoby chtěl prorazit celou postel. "Sem t-takovej zkurvenej idiot!!" křičel. "Já nechci.. ne! Teď je mi tady š-špatně, všechno j-jsem zkazil a ty mě nemáš rád! Přitom tě t-tolik miluju.. Udělal bych všechno!"
Nemohl jsem se dál dívat, jak se trápí. Nemohl jsem jentak nečinně přihlížet. Navíc jsem úplně změkl z toho, co všechno tu vykřičel. Opravdu by to pro mě dokázal? Fakt ho mrzí, že to všechno pokazil? Myslí si, že ho nemám rád?
"Já tě mám rád..." zašeptal jsem a přitáhl si k sobě jeho tělo. Objal jsem ho. Pořád se tak svíjel, oči se mu zalily slzami. Nikdy jsem absťák neměl, ale z pohledu na něj jsem pochopil, že to musí být opravdu hrozné. Stále se nechtěl uklidnit, tak jsem se přetočil tak, abych na něm ležel. Stačil mi jediný pohled na jeho nešťastný výraz v obličeji, abych se rozhodl.
Chytil jsem ho dlaněma za tváře a hrubě přitiskl své rty na jeho. Po těle se mi rozlila vlna rozkoše. Tohle mi tak moc chybělo...
Geeho tělo se najednou celé uvolnilo. Ruce mu volně ležely na matraci vedle těla, chvěl se už něčím docela jiným, než nedostatkem drogy. Za chvíli se trochu vzpamatoval a rukou mě chytil za krk. Tlačil si mě na sebe blíž.
Líbal jsem ho s takovou vervou, jako nikdy předtím. Bolely mne rty, ale nehodlal jsem přestávat. Když už mi docházely síly, zjemnil jsem a nakonec skončil okusováním jeho spodního rtu. Tlumeně zavzdychal mé jméno a začal mě hladit ve vlasech.
"Ty.. tys mi to odpustil?" zeptal se omámeně. Pomalu se dotkl dvěma prsty svých stále rozpálených rtů.
Nevěděl jsem, jestli ano, nebo ne. Miluju ho, ale kdybych mu to řekl, neměl by žádnou motivaci. Pak by vůbec nemusel přestávat s drogama. Ne, nesmím mu to říct. Chtěl bych, aby měl pocit, že mě nedostane tak lehko. Nejdřív se musí totiž snažit...
"Nevím." přiznal jsem a pokrčil rameny. Sledoval jsem, jak se jeho výraz mění ze šťastného na nechápavý. Oči mu posmutněly.
Zhluboka jsem si povzdechl a pak odešel z ložnice. Nechal jsem ho tam, s absťákem, zmatenýho, … Ale svědomí ve mně opravdu nehlodalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 12. prosince 2008 v 20:53 | Reagovat

jéééé konečně ..to mi táák scházelo.....já twe nevim proč mně tehle díl tak dostal ale sem z něj upe hotová.......

snad bude další dřív

2 Petra Petra | 13. prosince 2008 v 14:49 | Reagovat

twe normálně já si doted myslela že je to zas od Laivine... a pak sem si přečetla článek před tim a teprv mi to došlo....XD no teda....stydim se..ale stejně je to hustý ...

3 Laivine Laivine | Web | 14. prosince 2008 v 0:08 | Reagovat

Myslím, že jsi důstojný pokračovatel mojí povídky. Je to hezký. :)

4 GFMBR GFMBR | Web | 14. prosince 2008 v 11:16 | Reagovat

Jo Laivine si vybrala dobrého pokračovatele ;)))...je to perfektní..fakt užasný a je mi docela jedno kdo to píše. Vážně excelentní a já teda doufám že Gerard konečně přestane s těmadrogama ;))) užasnástory fakt že jo ;)) no už se nemužu dočkat na pokráčko ;) doufam že tu bude co nejdřív ;))

5 Maggee Maggee | E-mail | Web | 14. prosince 2008 v 18:50 | Reagovat

super,super a super!je to vazne uzasny!!!!

6 Danduliii Danduliii | Web | 14. prosince 2008 v 22:02 | Reagovat

Houuu... Cekala jsem neco priserneho.. Nevim proc, ale opravdu jsem se bala nehorsiho. Ale ses holka sikovna! Vzladla si to za Laivine naprosto dokonale :)

7 JajPi JajPi | Web | 16. prosince 2008 v 15:54 | Reagovat

hej.. je to super, že je dopisuješ :) a je to.. kráásné... I přesto, že mám informatiku a za zády mi stepuje jedna šílená učitelka, podařilo se mi to docela nenápadně přečíst a tak tak jsem se držela, abych se přes celou třídu nezačala radostí smát... Jsem odpravdu velmi ráádáá... xD tahleta story je totiž dokonalá, a byla by vážně škoda, kdyby zůstala nedokončená..

8 fallen angel fallen angel | Web | 17. prosince 2008 v 12:01 | Reagovat

jupííí vono to pokračuje x) x) supky x) x) jupí!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama