Part 7

16. prosince 2008 v 15:52 |  Taxi
Tohle je teda oříšek... :D Moc nevim, co s tim. Ale už jednu verzi mám, sice se mi moc nezdá, ale s trochou úprav... :))




Probudilo mě sluneční světlo. Rozespale jsem se koukl vedle sebe. Pohled na spícího Franka mi na tváři způsobil nepatrný úsměv. Byl tak sladký! Do tváře mu padaly pramínky uhlově černých vlasů, lemovaly mu tvar obličeje a zdůrazňovaly malé rty, s mírně zvedlými koutky. Nechtěl jsem ho budit, ale došlo mi, že nejspíš budeme muset jet dál, pokud nechceme, aby nás našli. To, co mi řekl včera Frankie mě opavdu dostalo. Najednou jsem za to úžasné stvoření začínal cítit zodpovědnost. Jakobych ho snad měl chránit. Avšak bylo mi víc než jasné, že já, obyčejný taxikář, si nemůžu zahrávat s mafiány.
Mafián. To slovo pro mě vždycky bylo tak cizí. Zní to jako ze špatné detektivky. Když jsem byl malý, vždycky jsem si na ně hrál. Nenapadlo mě, že bych se ve své dětinské hře někdy mohl ocitnout doopravdy.
"Frankie..." zašeptal jsem a jemně ho políbil na nos. Zavrtěl se. "Frankie radši už pojedeme..."
Jeho tělo se posunulo blíž k mému a jeho paže si mě přitáhly. Krátce jsem si povzdechl, když jsem na tváři cítil Frankieho vlasy.
"Gee?" zamulal do mého krku. Na okamžik jsem se zachvěl, když mě po kůži pohladil jeho horký dech. "Asi budeme muset jet, že jo."
"No jestli nechceš, aby nás našli..."
Oklepal se a prudce se zvedl do sedu. Bezeslova jsme oba přelezli dopředu a já začal startovat. Vyjeli jsme.
Počasí bylo jasné, ranní slunce se odráželo od předního skla auta a vytvářelo barevný stín. Byl jsem unavený, probral mě až chladný vzduch z okna, které Frank otevřel.
"Víš, kde jsme?" vytrhl mě z nostalgie jeho krásný hlas.
"Uhm.. jasně." nevěděl jsem to, ale nechtěl jsem ho zbytečně znepokojovat.
"Nevíš." zavrtěl hlavou. "Neumíš lhát."
Povzdechl jsem si. "Umím, ale ne tobě.."
Periferně jsem zaznamenal, jak se sladce uculil a vyhlédl z okýnka. Zabočil jsem na nějakou větší silnici a dostal se do menšího města. Snažil jsem se jakýmkoliv způsobem vjet na dálnici, už bylo něco po poledni, takže mě zmáhal hlad.
"Zastavíme někde u restaurace." řekl Frank, jakoby mi snad četl myšlenky.
"Nemáme čas."
"Jo, pravda. Tímhle tempem brzo umřeme hlady."
Nakonec jsem zaparkoval u potravin. Frankovi jsem nařídil, aby počkal v autě. Spěšně jsem nakoupil pečivo a něco k tomu, bál jsem se, aby se něco nestalo. Nevím proč, ale měl jsem blbý pocit.
Došel jsem zpět k autu, čekalo mě ale nemilé překvapení. Frank tam nebyl!
"Frankie?" zkusil jsem ho zavolat. Nic. Došlo mi, že není chytrý tady vyřvávat.
Můj mozek pracoval na plné obrátky. Co když ho unesli? Proč tu kurva není? Bál jsem se, že ho jeho otec našel a teď ho zabije.
"Gerarde?" někdo mi položil ruku na rameno. Prudce jsem se otočil a srdce mi vynechalo několik úderů, než jsem zjistil, že je to jenom Frank.
"Kdes byl?!"
"Promiň, já jenom měl pocit, že tu někdo je, tak jsem se chtěl schovat..."
"Nikdo tu není." nastoupil jsem do auta a on po mém vzoru taky.
"Vím, ale stejně se mi zdá, že nás někdo pořád sleduje..."
Naháněl mi strach. Raději jsem tedy nastartoval a co nejrychleji vyjel. Už abych našel tu dálnici.
Motal jsem se v tom městě a žádná mapa mi už nedávala smysl. Když jsem konečně vyjel na nějakou rovnější a klidnější silnici, přidržel jsem si volant jednou rukou a začal jíst.
Cítil jsem, jak mě Frank pozoruje. Bylo mi to nepříjemný, ale rozhodně míň, než od někoho jiného. Otočil jsem hlavu směrem k němu. Trochu zrudnul a odvrátil pohled zpět ke krajině za okýnkem. Teď jsem si ho mohl prohlédnout já.
Abych nemusel mít pořád otočenou hlavu a abych zároveň dokázal dávat pozor na silnici, natočil jsem si přední zrcádko směrem na něj. Koukal dopředu, takže jsem si ho mohl prohlédnout pěkně zpříma. Nikdy jsem o žádném klukovi nepřemýšlel nějak jinak. Až teď. Asi jsem bisexuální, ale k mému překvapení mě to teda vůbec netrápí.
Všiml si, jak na něj zírám a začal se nepokrytě řehtat. Zamračil jsem se, nemám rád, když se mi někdo směje. Obrátil jsem pohled na vozovku, zatímco se dál smál.
"Promiň..." zašeptal, když si konečně všiml, že se mi nelíbí být středem zábavy. Protože jsem nic neříkal, odpoutal se a naklonil se tak, aby mne mohl políbit na tvář.
"Franku, vždyť se vybouráme!" vyjekl jsem, teď už se smíchem v hlase, když začal polibky přesouvat na krk.
"Víš, že jsem hrozně rád, žes v tom taxíku byl zrovna ty?" přesunul se zpět k mým rtům. Bylo těžké udržet pozornost na vozovce, když se po mě plazil někdo tak dokonalý.
Nakonec se jenom opřel o mé rameno a hladil mě. Sledovali jsme cestu společně. Bylo mi s ním nádherně, nikdy jsem k nikomu necítil to, co v tuhle chvíli k Frankovi.
Začalo se stmívat a já si řekl, že už nechci strávit další noc v autě.
"Co bys řekl na motel?" nahodil jsem, když se mi na obzoru objevil první. Zabrzdil jsem u něj.
"Skvělý!" rozzářil se.
Vystoupili jsme a zanedlouho vyfasovali ve vrátnici klíčky od pokoje. Pension nebyl nic moc, ale všechno lepší, než tvrdá zadní sedačka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | Web | 16. prosince 2008 v 17:06 | Reagovat

Jůů pokráčko! Výborně!!!!

A pokráčko výborné!!!!!!

2 JajPi JajPi | Web | 16. prosince 2008 v 19:12 | Reagovat

supeer... x)

víš co mě napadlo? že asi ve většině "normálních" taxíků býva GPS navigace..:D ale tohle neřešme... o čem by se zatím psalo, že ano, když by trošku nebloudili.. o tom, jak by jeli a věděli kam :D ne ne..:D  juchůů :D

3 Laivine Laivine | Web | 17. prosince 2008 v 13:23 | Reagovat

Moc pěkné. Kdyby mě šíleně nebolela hlava a nechtělo se mi zvracet, tak by to bylo ještě lepší.

Jsem ráda, že to dopisuješ. :) Dopisuješ to krásně. Už se těším na ty víš jakou scénu. ;)

4 fallen angel fallen angel | Web | 17. prosince 2008 v 17:56 | Reagovat

něco se jim stáánéé! něco se jim stáánéé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama