Březen 2009

Zápisky starého ochlasty 5

29. března 2009 v 20:53 Zápisky starého ochlasty
Umřela. Sousedka… Ona…

Je mi z toho nanic. Jakoby za to mohla má stupidní myšlenka, kterou jsem včera měl. Kvůli tomu psu. Zase ten záchvěv nenávisti vůči sobě samému. Určitě za to můžu já.

Zápisky starého ochlasty 4

28. března 2009 v 7:00 Zápisky starého ochlasty
Lidi, jak já nesnáším sousedovic čokla! Jinak mám pejsky rád, dokonce jsem na ulici jednoho měl, než mě kousl a zdrhnul, parchant jeden nevděčnej, ale tenhle vořech, to je… to je něco neskutečného. Sousedka je stará a totálně hluchá rašple. Zřejmě ani neví, že její pes je to nejuštěkanější stvoření na světě. Před pár hodinami jsem se vrátil z práce. Celé odpoledne jsem vytíral podlahu, čistil stoly a drhnul záchody. Přijdu domů, chci si dáchnout. Tak si lehnu do postele, zavřu oči a…

Zápisky starého ochlasty 3

27. března 2009 v 7:00 Zápisky starého ochlasty
Ahoj! Jakpak se máte? Já o něco lépe, než před několika okamžiky. Lov na kafe se nezdařil. Jenomže se mi nechtělo za něj utrácet peníze, tak jsem si jednu krabici schoval v sámošce pod bundu. Pochváleny buď nohy mé, že dokážou utíkat rychleji než nohy ostrahy. Teď jsem tady v bezpečí, s hrnkem horké kávy v rukou, aniž bych za to cokoliv platil.

Zápisky starého ochlasty 2

26. března 2009 v 7:00 Zápisky starého ochlasty
Další díl. Už se tam začíná něco dít.


Zdravím. Uhm, právě jsem se vrátil z McDonaldu. Přišel jsem, oni mi do rukou strčili zástěru, řekli, kdy nastupuju a já zase odešel. To, upřímně, moc nadšený z toho nejsem.

Ale o tom teď psát nehodlám. Počkejte, kde jsem to včera skončil… tady to je.

Před nějakou dobou, když jsem ještě neměl ani na zpropadenou tužku, kterou tohle píšu, a ani na tenhle papír, jsem byl v nouzi. Nejen, že jsem byl bez alkoholu ještě vzteklejší než normálně a sem tam jsem napadl nějakého zazobance, čistě proto, že mě vytáčel jeho zjevně velmi teplý kabát a drahé hodinky na zápěstí, které já mít nikdy nebudu. Také však jsem pomalu neměl co jíst. Nemohl jsem jít žebrat na ulici, byl jsem mladý a poměrně zachovalý, takže by mi někdo stěží přispěl. Jeden můj kolega somrák řekl: "S tím tvým sladkým xichtíkem by ti něco hodily akorát tak zfetovaný babičky."

Zápisky starého ochlasty 1

25. března 2009 v 7:00 Zápisky starého ochlasty
Zdravím všechny. Chtěla bych vám představit svojí novou povídku. Je to neoriginální příběh, doufám že alespoň trochu originálně pojatý. Nejsem z něj rozhodně nijak na větvi, ale mohlo to být horší. :)

Navíc tady mám opravdu ráda Gerarda. >:D Tak si to užijte. Zatím tu máte první kapitolku.


Moji drazí a milí přátelé, vítejte. Zalíbilo se mi psaní. Víte, krásně si můžete věci rozmyslet, všechno si utřídit v hlavě, ale hlavně, hlavně se vám uleví. A já mám pocit, že si opravdu potřebuju ulevit. Fyzickou úlevu už jsem vykonal před chvilkou na záchodě, jenomže teď přichází na řadu psychická. Vlastně ani nevím, co přesně bych vám měl povídat, jak to podat, nebo kde začít. Nikdy jsem to nedělal.

LAIVINE SE VRÁTILA!

24. března 2009 v 15:35 About blog
Tramtarára, Tramtará, Laivine se vrátila! Famfáry tu vyhravají, všichni kolem radost mají!

No, teda doufám, že alespoň drobný záchvěv pozitivních emocí vámi zabrněl, když jste si přečetli název tohoto článku. A pokud ne, nic se neděje, můžete se vyrtuálně otočit, vyšpulit na mě virtuální hýždě a odejít někam jinam, ke konkurenci. :) Moje kamarádka Jannica, co mi tu laskavě dodělává povídky (protože jsem lenoch líná a vytentočkovala jsem se na ně) má poslední dobou opravdu úspěch. Tak můžete tam.
Pokud ale chcete chvilku zůstat, doporučuji vám obrátit zraky k menu, tam najdete moje povídky.

Jinak, protože jsem nestihla dozveřejnit Zápisky starého ochlasty na Frerard blogu, dozveřejním je tady a abyste si je mohli osvěžit, bude tu od zítřka každý den přibývat jeden díl, počínaje překvapivě od mprvního. Neočekávám, že komenty budou tak hojné jako předtím, ale kdyby třeba jo, tak bych byla potěšena. No, když o tom tak přemýšlím, nikdy nebyly bůhvíjak hojné, ale za pět budu ráda. :) Ovšem pokud nechcete komentovat, nemusíte, budu zveřejňovat i tak. :P

Na vysvětlenou, proč jsem byla tak dlouho povídkově neplodná vám říkám, že jsem prodělala svůj první vztah. Ten je u konce a já zase pomalu ale jistě propadám kouzlu frerardům. Hetero choutky mě opouští a já začínám být zase normální, neboli mám homo choutky.

Tak mě tak napadá, že tím taky můžu bojovat proti kravině jménem: Frerardi upadají, všechno jde do kelu.

Nic do kapusty, nebo do zelí, nebo co to ten kel je nejde a Frerardi nás všechny přežijí, to ještě budete koukat. Tak tomu nevěřte, pište, čtěte, radujte se a množte se!


PS: Jannica napsala další díl k povídce Taxi, ale já jsem jí doplněním svých povídek vyšoupla z přední stránky. Tak ti co to čtou ať si jí mažou přečíst.

Noční návštěva

24. března 2009 v 15:22 Poezie
Takový pokus. Nemá to pořádnej příběh. Jen pokus. Tohle je už moje druhá povídka, psaná takto, ale pořád je to o ničem. Musím dostat nápad, aby to mělo myšlenku, hlavu a patu a pak to sepsat. :/




Čtu obrázkovou knížku pro děti, a vážně nemám nejmenšího ponětí, proč sedím tu, právě teď a tady, a vše co mohu, je obdivovat její vnady. Jenomže její ňadra, nohy, břicho, nevynahradí to stálé ticho, prázdno a lítost, kterou mám, pocit, kdy cítím se tak sám. Chybí mi hrozně, on to ví, a stejně mi na zprávu neodpoví. Jsem mu volný, on má Jam, a já tu jen v duchu naříkám.

Ťuk ťuk ťuk

Childish love 13 - The end

24. března 2009 v 15:19 Childish love
Chodil jsem sem a tam. Pokaždé, když jsem došel ke stěně, jsem se obrátil a vykročil vstříc té naproti. Byl jsem nervózní. Tak šíleně nervózní, jak jsem za celý svůj život nebyl. Uběhlo necelých deset let od doby, kdy mě adoptovala nová rodina. Nikdy jsem se nenaučil je milovat. Ze začátku se mě, stejně jako ostatní, báli. Byl jsem ten zneužitý chudáček. Srovnalo se to. Chvíli to všem trvalo, ale nakonec mě přes to všechno spatřili. Už neviděli jen toho zneužitého chudáčka a pochopili, kdo je Frank Iero. A teď tu stojím. Deset let poté. Tak dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, kde Gerard je. Tolikrát jsem se jako malý ptal, jestli se nevrátí. Nedokážu ani spočítat všechny ty útěky z domu, které jsem prováděl ve snaze najít ho. Až později jsem pochopil, že to nemá smysl. Pamatuji si přesně ten okamžik, kdy jsem se shledal s Gabrielou a žádal po ní vysvětlení. Jak to, že je zavřený, když jsem pověděl pravdu? Když ví, že mi nic neudělal?

Childish love 12

24. března 2009 v 15:19 Childish love
Takhle to šlo dál pořád. Už týden jsem byl v domově. Ostatní děti se mě bály, tety na mě byly až podivně hodné a pořád se tak smutně koukaly. Často mě objímaly, jako kdyby si myslely, že mi to pomůže. Slyšel jsem si je povídat. Nevěděly, že je poslouchám. Teta Helena říkala, že zřejmě nepoznám, co je to láska a že s tím budu mít potíže po celý život. A že mě musí objímat a být na mě co nejhodnější, abych věděl, jaké to je. Jednou jsem se jim snažil vysvětlit, že Gerard mě měl rád a že mě objímal a dával mi pusinky, ale oni vždycky řekly: Já vím… och, Frankie, neboj se, už ti to nikdy neudělá.

Childish love 11

24. března 2009 v 15:17 Childish love
Probudil jsem se v nějaké cizí postýlce. Vlastně nebyla tak úplně cizí. Poznal jsem jí, byla to ta z domova. Jak to, že jsem zpátky? Nechápavě jsem si protřel oči, nešlo mi to na rozum. A pak jsem si vzpomněl. Policie, doktorka s injekcí a Gerard… Gerard…

Zase jsem se rozbrečel. Bylo mi to všechno tak hrozně moc líto. Dělalo se mi špatně z pomyšlení, že je někde zavřený a smutně kouká zpoza mříží. Třeba ho tam i mlátí a ubližují mu! Ještě víc jsem se rozplakal, když najednou někdo přišel.

Childish love 10

24. března 2009 v 15:16 Childish love
Dneska jsem šel domů sám. Bylo to úplně poprvé! Byl jsem na sebe pyšný, že už jsem takový velký a můžu ze školy chodit bez Gerarda. Navíc, ta učitelka, co si mě dneska zavolala do kabinetu, se na mě koukala, když jsem odcházel. Nemám jí rád, je ošklivá a mučí zvířátka. Určitě tu fretku na skříni vycpala sama. Brrr, chudinka malá.

Dostal jsem i klíček, abych si mohl otevřít. Výtah už fungoval, a jelikož Gee se mnou nebyl, tak jsem si chvilku jezdil nahoru a dolů a mačkal jsem všechny ty čudlíky, co se pak rozsvítí. Nakonec mě to přestalo bavit a tak jsem vystoupil ve správném patře a otevřel si klíčem byt. "Už jsem doma!" zakřičel jsem. Ale nikdo neodpovídal. Lekl jsem se, jenomže pak jsem si všiml cedule na dveřích.

Childish love 9

24. března 2009 v 15:15 Childish love
Další den mě Gerard nechtěl pustit do školy. Měl jsem malou teplotu, ale jenom malilinkou! Ani mě nebolela hlava. Jenomže Gerard se nechtěl nechat uprosit. Pořád jsem musel pít čaje a být v posteli. Byla to hrozná nuda, ale Gee se mě snažil rozveselit. Dokonce mi zahrál takové opravdu legrační divadlo. Ušáček byl cestovatel a jel do Afriky, protože chtěl poznat jiné, exotické králíky. Jenomže místo toho potkal lva a slona a taky tygra! A myslel si, že ho sežerou, ale nakonec se ukázalo, že jsou hodní a tak spolu začali kamarádit.

Childish love 8

24. března 2009 v 15:14 Childish love


"Copak děláš?" zeptal jsem se ho jednou večer. Gerard seděl na pohovce a v uších měl sluchátka.

"Poslouchám." Odpověděl. Říkal to hrozně nahlas. Vím, proč to dělá. Ty sluchátka totiž vydávají hudbu, a on potom špatně slyší a neví, že mluví tak hlasitě. Přišel jsem k němu.

Childish love 7

24. března 2009 v 15:12 Childish love
"Máš všechno?" zeptal se mě snad po desáté.

"Ano."

"Penál?"

"Jo."

"Sešity a učebnice?"

"Gee, vždyť jsi je tam dával se mnou." Zamručel jsem.

Childish love 6

24. března 2009 v 15:11 Childish love

Od té doby jsme se líbali často. Našel jsem v tom zalíbení. Skoro pořád jsem si chodil pro pusinky a Gerard se tomu jen smál a s radostí mi je dával. Líbil se mi jeho smích. Gerard byl moc moc pěkný. Taky mi řekl, že existuje víla zubnička. Nedávno mi totiž vypadl zub. Ukázal mi, jak se má schovat pod polštář. Vážně to funguje! Víla v noci přišla a vyměnila ho za sladkost! Rozhodl jsem se, že si ji chytím a budu jí mít v akvárku, jako mají děti rybičky, jenomže jsem nevydržel být tak dlouho vzhůru. Je to k vzteku. Ještě štěstí, že mám další zoubky, které mi můžou vypadnout. Příště už mi neuteče!

Childish love 5

24. března 2009 v 15:10 Childish love
Ráno jsme se probudili pořád ve společném obětí. Líbilo se mi to. Dal jsem Gerardovi pusu na tvář. Překvapeně zamrkal a probudil se.

"Dobré ráno." Pozdravil.

"Pořád tě to bolí?"

"Co?"

"Ta boule přece." Upozornil jsem ho, protože vůbec nezmizela.

Childish Love 4

24. března 2009 v 15:10 Childish love
Brzy na to jsem měl narozeniny. Hrozně jsem se na ně těšil. Vždycky jsem dostal dort a nějaké dárky a mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Ale bál jsem se, že na to Gerard zapomene. Už dneska jsem je totiž měl. Gerard byl ještě v posteli. Většinou vstávám dřív než on. Chodím se koukat na pohádky, co dávají ráno v televizi, ale dneska mám narozeniny a nechci, aby je zaspal.

Childish love 3

24. března 2009 v 15:09 Childish love

"Tak jsme tu." Zastavil někde. Odpoutal jsem se a vystoupil. Stáli jsme před takovým vysokým domem s plno okny a hezkými dveřmi dole.

"Tady bydlíte?"

Childish love 2

24. března 2009 v 15:08 Childish love
"Posaď se." Ukázala na židli před sebou. "Franku, budeš mít novou rodinu." Usmála se na mě paní Tichá.

"Rodinu? Jako že se maminka a tatínek vrátili? Oni nejsou už v nebi?!" začal jsem jásat.

"Ne, Franku, pořád jsou v nebi, ale koukají na tebe a určitě jim děláš radost." Vycenila své bílé zuby. Nemám její zuby rád. "Ale půjdeš někam jinam. K jednomu hodnému pánovi, co tě bude mít rád a bude se o tebe starat."

Childish love 1

24. března 2009 v 15:07 Childish love
Seděl jsem uprostřed koberce a plakal. Vím, že bych neměl brečet kvůli hloupostem, ale tohle nebyla hloupost. Bylo to moje nejmilejší a jediné autíčko. Ne žádná společná hračka, kterých je tady v domově plno. Bylo jen moje. Mělo krásnou, červenou střechu a mohli jste mu otevřít dvířka. A když jste byli opravdu hodně šikovní a měli malé prstíčky jako já, tak jste klidně mohli i točit volantem! Byl jsem na něj pyšný, ale půjčoval jsem mu ho. Vím, že on žádné autíčko nemá a že se mu to moje líbí. Spolu jsme si s ním hráli. A teď je pryč!