Childish love 10

24. března 2009 v 15:16 |  Childish love
Dneska jsem šel domů sám. Bylo to úplně poprvé! Byl jsem na sebe pyšný, že už jsem takový velký a můžu ze školy chodit bez Gerarda. Navíc, ta učitelka, co si mě dneska zavolala do kabinetu, se na mě koukala, když jsem odcházel. Nemám jí rád, je ošklivá a mučí zvířátka. Určitě tu fretku na skříni vycpala sama. Brrr, chudinka malá.

Dostal jsem i klíček, abych si mohl otevřít. Výtah už fungoval, a jelikož Gee se mnou nebyl, tak jsem si chvilku jezdil nahoru a dolů a mačkal jsem všechny ty čudlíky, co se pak rozsvítí. Nakonec mě to přestalo bavit a tak jsem vystoupil ve správném patře a otevřel si klíčem byt. "Už jsem doma!" zakřičel jsem. Ale nikdo neodpovídal. Lekl jsem se, jenomže pak jsem si všiml cedule na dveřích.


"Šel js…jsem na…copak znamená tohle písmenko? Ten Gerard taky vůbec neumí psát." Postěžoval jsem si potichu. Vypadalo to jako n, takže to asi bude n. "Šel jsem na ná…kup. Na nákup." Přečetl jsem po chvilce. Ahá! Doufám, že mi koupí čokoládu.

Nevěděl jsem, co bez Gerarda dělat, a tak jsem si zapnul televizi. Byl to hudební kanál a hráli tam nějakou písničku, která se mi líbila. Začal jsem tancovat a skákat a zpívat. Ani jsem si nevšiml, že už Gerard přišel. Až teprve když se začal smát. Přestal jsem a podíval se na něj. "Ahoj. Ty se mi směješ?" To se mi nelíbilo.

"Vůbec ne. Jen je to legrační. A roztomilé." Přišel blíž a políbil mě. "Něco pro tebe mám." Vytáhl z igelitky hádejte co… čokoládu! Poděkoval jsem mu a dal jsem mu pusu. Pak jsme si spolu sedli na sedačku a začali jí jíst.

"Gerarde, ale tohle je moje půlka." Zamračil jsem se na něj, když si vzal čtvereček z mého přídělu.

"Jo, ale koupená za moje peníze." Pokrčil rameny a zasmál se, když jsem se na něj opravdu hodně zamračil. "To je nespravedlivé. Vrať mi to!" Vlezl jsem si na něj a snažil se na to dosáhnout, ale Gerard má pořádně dlouhé ruce. Smál se, jak jsem se po něm sápal, tak jsem se začal smát taky. A když nedával pozor, ukradl jsem mu celou jeho půlku.

"Ty jeden…" vrhl se na mě, jakmile si toho všiml, a začal mě lochtat.

"Nééé, to nééé, přestaň!" svíjel jsem se v záchvatech smíchu a křičel.

"Gerarde, nech toho!" prosil jsem ho a tak se smál, že jsem z toho až brečel. "Pusť mě! Uááá!" ječel jsem a on se jen chechtal a nechtěl přestat.

"HNED TO DÍTĚ PUSŤE! CO TO S NÍM DĚLÁTE?!?" zařval někdo, až jsem nadskočil a Gerard taky. Okamžitě mě pustil a zmateně se posadil. U vchodu bylo několik pánů v uniformách a mířili na Gerarda pistolí. Gee úplně zbledl a začal se třást. "Ne…" zamumlal a objal mne.

"Pusť ho, neslyšel jsi, ty nechutnej úchyle?!" Zakřičel znova ten pán. Začal jsem brečet, hrozně jsem se bál. Ten člověk nám určitě ublíží.

"Zatkněte ho!" zařval. Zapištěl jsem a pevně se Gerarda chytil rukama a nohama a držel ho. Oni ho chtějí dát do vězení jako tatínka Liz! To nesmí! Ještě víc jsem se rozplakal.

"Pusťte to dítě, nebo budu střílet!"

"Já ho nedržím." Namítl tiše Gee roztřeseným hlasem a roztáhl ruce. Nastalo ticho, přerušované jen mými vzlyky, které jsem dusil v jeho košili.

"Roztrhněte je." Přikázal strážník. Mluvil trochu překvapeně, ale to co řekl se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Vřískal jsem, když mě někdo chytil kolem pasu a snažil se mě od něho dostat, jenže já se nepustil.

"Frankie, nech mě." Zašeptal mi Gee jemně do ucha.

"Ne! Ne, oni tě odvedou pryč!" bylo mi špatně rozumět, jak jsem brečel.

"Neboj se." Políbil mě na čelo. Policajt za mnou mě přestal tolik tahat a tázavě se podíval na svého velícího. To byl ten pán, co nejvíc křičel a měl nejvíc hvězdiček na rameni. Ten nejošklivější a nejzlejší pán na světě.

"Tak sakra proveďte rozkaz!" rozčílil se. Gerarda taky chytili a společnými silami nás oddělili. Roztrhl jsem mu košili, jak jsem ho pevně držel. "Né, nechte ho být, né!" řval jsem a kopal nožičkama a ručičkama a snažil se vyrvat strážníkovi. Jenomže to vůbec nepomáhalo, byl silnější. Gerardovi dali pouta a hrubě ho odváděli pryč. Byl jsem hrozně nešťastný. Co když mu něco udělají? Po chvilce mě policajt pustil. Lehl jsem se na zem a začal řvát a škubat sebou a brečet, protože mi sebrali Gerarda. Mého Gerarda, který mě miloval a já jeho.

"Chudák kluk, nejspíš z toho má trauma. Nechápu, jak mu mohl ten úchyl ubližovat." Prohlásil jeden muž, ale já ho vůbec neposlouchal.

"Je to nechutný, že vůbec existují takový prasácký devianti. Měly by je odstřelit, všechny do jednoho. Představte si, kdyby vám unesl vaše dítě a tohle mu dělal." Zamručel další.

Pak přišla doktorka. "Ššš, už je pryč, uklidni se…" pokoušela se mě utišit, ale já před její rukou ucukával, jako by bylo horká a mohl bych se o ní spálit. "Má šok, dám mu sedativum." Pronesla. Svíjel jsem se a křičel, ať mě nechají být, ale oni mě jen drželi a ta paní mi dala injekci. "Gerarde…" zašeptal jsem z posledních sil a pak mě obklopila tma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama