Childish love 5

24. března 2009 v 15:10 |  Childish love
Ráno jsme se probudili pořád ve společném obětí. Líbilo se mi to. Dal jsem Gerardovi pusu na tvář. Překvapeně zamrkal a probudil se.

"Dobré ráno." Pozdravil.

"Pořád tě to bolí?"

"Co?"

"Ta boule přece." Upozornil jsem ho, protože vůbec nezmizela.


"Uh, už jenom trochu." Mávl rukou.

"Smrdí ti z pusy." Zachichotal jsem se.

"Tobě taky." Vyplázl na mě jazyk. Pak si lehce olízl rty a koukal na ty moje. Taky jsem si je olízl, protože to bylo hezký. Usmál se.

"Víš, co máš dělat." Zvedl obočí.

"Jít si hrát?"

"Nene."

"Koukat na televizi?"

"Ne"

"Jít na hřiště?" hádal jsem dál, i když jsem to moc dobře věděl.

"Upaluj!" popohnal mě a já šel zase do koupelny a zase jsem si musel vyčistit zuby. Stejně nevím, proč to mám dělat, čistil jsem si je včera. A předevčírem. A taky předpředevčírem.


Takhle to chodilo pořád. Měl jsem se s Gerardem krásně. Často jsem k němu chodil do postele, protože se mi líbilo se k němu tulit. A jemu se to taky líbilo. Taky jsme si dávali pusinky. Na čelo, na tváře… jednou mi dal i malou pusinku na pusu. Bylo to hezké. Měl jsem Gerarda opravdu rád.
Koukali jsme se na pohádky. Brzo měly přijít vánoce, a tak jich dávali spousty. Seděl jsem Geemu na klíně a opíral se o něj. On mě držel kolem pasu. Pohádka skončila a začaly reklamy. "Nemám rád reklamy." Otočil jsem se k němu čelem.

"Já taky ne."

"Tak na ně nebudeme koukat." Rozhodl jsem a on souhlasil a vypnul televizi. Nastalo ticho. Dívali jsme si do očí. Gerard měl zeleno-hnědě oči. Spíš hnědé. A takové veselé a moc hezké. Taky se mi líbilo jeho obočí.

"Jsi moc hezký, Gerarde." Řekl jsem mu, protože to byla pravda.

"Ty taky." Oplatil mi to. A pak se naklonil a udělal něco divného. Dal mi pusinku na pusu, ale takovou… jinou. Cítil jsem jeho jazyk. Nejdřív jsem se lekl, ale pak jsem trochu otevřel ústa a on mi jím zajel dovnitř. Bylo to hrozně zvláštní, ale ne nepříjemné. Vlastně se mi to i líbilo. Pokoušel jsem se napodobit Gerarda a taky jsem začal různě sát a vrtět jazykem.

"Jsi šikovný." Poznamenal, když se odtrhnul od mých rtů.

"Já vím." Zasmál jsem se naoko pyšně. "Co to bylo?"

Chvilku mlčel. "To byl polibek."

"Polibek? Jako ten, co si dávají zamilovaní lidé ve filmech?" zajímal jsem se.

"Ano, ten." Přikývl a zrudnul.

"A proč jsi mě políbil?"

"Protože tě mám hrozně moc rád."

Zamyslel jsem se. To bylo rozumné. "Já tě mám taky hrozně moc rád." Usmál jsem se a objal ho.

"Frankie?" zaslechl jsem jeho tichý hlas po chvilce, kdy jsme se k sobě jen tiskli.

"Mhm?"

"Víš, co je to láska?"

Věděl jsem to. Vyprávělo se o tom v pohádkách. To bylo, když měl princ tak rád princeznu, že kvůli ní zabil draka a vysvobodil jí. Pak se políbili a vzali se a měli spolu děti.

"Ty se mnou chceš mít děti?" zeptal jsem se Gerarda.

Ten okamžitě propuknul v hlasitý smích. Nevěděl jsem, proč se směje, mě to legrační nepřišlo.
"Ne, nechci s tebou mít děti." Popadal dech Gerard a pořád ještě se trochu chechtal.

"A proč ne?" divil jsem se.

"Protože s tebou děti mít nemůžu. Ty jsi kluk a já jsem kluk. Děti můžou mít jen kluk a holka." Vysvětlil mi. Aha…

"Ale máš mě moc moc rád."

"Říká se tomu milovat někoho." Poučil mě tiše.

"Ale miluješ mě, že jo?"

Chvilku si mě s úsměvem prohlížel. "Ano, miluju tě, Frankie."

"Já tě taky miluju." Odpověděl jsem. V těch pohádkách a filmech si to vždycky říkali. A navíc to nebyla lež. Milovat někoho je, když ho máte tak rádi, že se s ním líbáte a objímáte a žijete spolu. A taky když máte děti. Ale my jsme děti mít nemohli, jelikož jsme kluk a kluk. Jenomže to nevadí, i tak se milujeme.

Gerard se znova naklonil a znova mě políbil. Tentokrát mě to tolik nepřikvapilo. Nechal jsem ho a pomalu se učil, jak na to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama