Childish love 7

24. března 2009 v 15:12 |  Childish love
"Máš všechno?" zeptal se mě snad po desáté.

"Ano."

"Penál?"

"Jo."

"Sešity a učebnice?"

"Gee, vždyť jsi je tam dával se mnou." Zamručel jsem.


"Dobře." Vydechl a usmál se. Seděli jsme v autě před mojí novou školou. Učitelka už o mně ví, že přijdu. Docela se těším na nové kamarády. Jen Gerard nevypadal, že by z toho měl radost. Chtěl jsem ho na rozloučenou políbit, ale on mě prudce zarazil a vyděšeně se kolem sebe rozhlédl.

"Ne, Frankie, až doma. Jasné?"

Přikývl jsem. "Tak ahoj." Vesele jsem otevřel dveře a vystoupil.

"Ahoj." Zamával mi a pozoroval, jak jdu do školy. Měl jsem na sobě z brusu novou aktovku. Byl na ní Tom a Jerry. Hrozně se mi líbila. Dokonce tak moc, že jsem s ní celý včerejšek všude chodil. I na záchod, než mi to Gerard zakázal. Byla mi trochu velká. Cupital jsem s tou krásnou aktovkou přes školní dvůr. Postávalo na něm pár dětí. Většina byla starších než já. Těch jsem se bál. Tak jsem přidal do kroku a brzo už stál v hlavní chodbě. Nevěděl jsem, kam dál.

"Prosím, paní!" zavolal jsem za nějakou ženou na vysokých podpatcích.

"Ano?" otočila se a zvedla vytrhané obočí. Víte, že některé paní si to dělají? Normálně vezmou pinzetu a škubou! Musí to bolet jako čert. Já bych to nikdy neudělal.

"Já jsem tu nový a nevím, kde mám třídu." Bezmocně jsem rozhodil rukama, až se mi aktovka zatřásla.

"Do jaké třídy nastupuješ?"

"Do první." Hrdě jsem odpověděl a pořádně vypjal hruď. Byl jsem na sebe pyšný. Vím, že budu ve třídě nejlepší, protože jsem opravdu chytrý a protože mě doma učil Gerard a ten je snad ještě chytřejší.

"Tak to je první patro, učebna 125." Oznámila mi chladně a odklapala pryč. Neuměl jsem počítat do sta a nevěděl jsem, jak to číslo přesně vypadá, ale znal jsem číslo 25. A protože žádné jiné číslo s dvacet pětkou v prvním patře nebylo, tak jsem šel tam.

"Dobrý den." Pozdravil jsem. Všichni se na mě podívali. Trochu jsem se bál. Učitelka vypadala přísně. Ta určitě bude dělat hodně disciplín.

"Nejsi ty Frank Iero?"

Přikývl jsem a šel k ní. Pořád na mě koukala celá třída. Dokonce i jeden kluk s velikými brýlemi, který snad ani pořádně neviděl, si mě zaujatě prohlížel. Najednou jsem zatoužil mít u sebe Gerarda.

"Výborně. Třído, tohle je Frank. Je tu nový, tak na něj buďte hodní. Franku, sedni si třeba támhle." Ukázala na jedno volné místo. Seděla tam holčička se světlými vlásky. Měla culíky. Vypadala mile, tak jsem si k ní sedl.

"Ahoj. Já jsem Frank." Řekl jsem.

"Já jsem Emily." Řekla ona.

"Nevadí ti, že tu sedím?"

"Ne." tím náš rozhovor skončil, protože začala hodina. Byla matematika a my sčítali jablka a hrušky. Bylo to jednoduché. Šlo mi to mnohem lépe než Emily, ale já jsem jí to nechal od sebe opsat, protože byla hezká a já jsem chtěl kamarádku. Celý zbytek dne jsme si sedali společně. Taky jsme si spolu povídali. Zjistil jsem, že má doma křečka Marušku a pak taky kočičku. Ale ta kočička jí Marušku sežrala, takže teď má Marušku číslo 2. Říkala, že z toho byla smutná, ale maminka jí prozradila, že když někdo umře, tak se potom znovu narodí. Takže Maruška vlastně vůbec neumřela. Mě to hrozně zajímalo, protože mi vždycky říkali, že když někdo umře, dostane se do nebe. A tam na nás kouká a je mu dobře a čeká, až tam půjdeme taky. Pověděl jsem to Emily.

"To nene. Maminka říkala, že to jsou hloupé křesťanské žvásty. Ona je buddhista, víš?"

Nevěděl jsem. Ani to, že je její maminka buddhista, ani co to znamená. Tak jsem se jí zeptal.

"To je, když uctíváš takového tlustého pána a máš všechny rád. A taky máš rád kytičky a stromečky a celou přírodu. Moje maminka žije zdravě, protože to je správné. A taky to znamená, že Maruška přežila. Je to důležité, protože Mikeš mi občas uteče a pak jí sní a to je špatné."
Přikývl jsem. Musím se na to ještě zeptat Gerarda, protože on všechno ví. Je hrozně chytrý a vzdělaný a krásný.

Potom jsme se rozloučili a já šel před školu. Už tam na mě čekal Gerard. Hned jsme odjeli a on chtěl všechno vědět. Tak jsem mu povídal, jak jsem chytrý a jak učitelka říkala, že jsem chytrý. Nezapomněl jsem ani na Emily, ale o buddhistech jsem mu nestihl říct, protože jsme už byli doma a on mě začal líbat. Taky jsem ho líbal a hladil a objímal, protože Gerarda miluju a lidi to mají dělat, když se milují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama