Zápisky starého ochlasty 5

29. března 2009 v 20:53 |  Zápisky starého ochlasty
Umřela. Sousedka… Ona…

Je mi z toho nanic. Jakoby za to mohla má stupidní myšlenka, kterou jsem včera měl. Kvůli tomu psu. Zase ten záchvěv nenávisti vůči sobě samému. Určitě za to můžu já.


Já vím, že je to nesmysl. Ve skutečnosti jsem nechtěl, aby umřela. Nebylo to tak myšleno. A samozřejmě mi dochází, že za to vůbec nemůžu, ale stejně ve mně hlodá pocit viny

Byla u mě její vnučka. Plakala. Byla to mladá holka, mohlo jí být něco kolem dvaceti. Sdělila mi, že měla infarkt. Prosila mě se slzami v očích.

A o co? Žádala mě, abych si nechal psa. Psa sousedky, kterého nesnáším, protože mi už několik měsíců kazí spaní. Ona prý má alergii a její matka psy nesnáší.

Říkám si, proč kurva právě volnou rukou drbu za ušima chlupaté uštěkané stvoření a mám z toho dobrý pocit. Jmenuje se Alex, je to malý, bílý německý špic a kromě častého hlasitého štěkání taky hrozně líná a všude nechává hromady chlupů. Jakmile jsem uviděl jeho oči, nemohl jsem to odmítnout. Vždyť mu právě zemřela panička, člověk, kterého nadevše miloval. Nikdy bych si neodpustil, kdybych ho poslal i s tou pěknou vnučkou pryč. Skončil by někde v útulku a bůhví, co by se s ním stalo.

Kromě psa samotného jsem obdržel ještě pelíšek, dvě misky, kartáč, chytrou knížku o péči o psa a pár konzerv se žrádlem.

Nechám Alexe línat mi na klíně a budu pokračovat.

Nemohl jsem ho vyhnat z hlavy. Kdykoliv jsem zavřel oči, viděl jsem ty jeho. Pamatoval jsem si každý detail jeho obličeje, dokonale se mi vybavovalo chvění jeho řas, když se probíral. Nechápal jsem proč. Ale bál jsem se toho. Jeho obraz mě neustále pronásledoval a já neznal důvod. Snažil jsem se na něj zapomenout. V mém snažení mi napomáhalo krabicové víno, pivo, dokonce i whisku a vodku jsem zkoušel. Chlastal jsem jako nikdy předtím ve snaze vyhnat ho z hlavy.

Leč marně. Čím víc jsem pil, tím vyčítavěji na mě hleděly jeho oči, čím víc jsem se pokoušel neřešit jeho tetování na krku, tím bylo zřetelnější. Přestal jsem dělat striptéra, nebyl jsem schopen zůstat chvilku střízlivý. Z pokusů o zapomnění se brzy stala nezbytná nutnost, bez které jsem nemohl fungovat. Už zase nebyly peníze, veselí a kamarádi, jelikož cigarety jsem si prostě a jednoduše nemohl dovolit. A když jsem tak jednou ležel někde na lavičce v koutě metra, kde to smrdělo po chcankách a vedle se válel feťák, došlo mi, že takhle to dál nejde. Tehdy jsem už dva dny nic nejedl a dva týdny se nemyl. Mikey mi řekl, že mi dovolí se umýt, až budu střízlivej. Dokonce mi dal i najíst a napít, když viděl, v jakém jsem stavu, ale pak mě zase vyhodil. Nesmíte se na něj za to zlobit. Jednou mě u sebe nechal přespávat. Třetí den, když mu zmizely hodiny, přišel na to, že polovina přenosných věcí z jeho bytu je roztroušena po bazarech a já si vesele piju v hospodě za jeho peníze. Od té doby už tuhle chybu nikdy neopakoval.

Ležel jsem tam a sledoval přijíždějící a odjíždějící vagóny. Věděl jsem, že se něco stát musí. Že mě žádný anděl nespasí a že pokud se nezačnu snažit, brzy umrznu někde venku v noci a ani pes po mě neštěkne.

Začal jsem obcházet známé a prosil jsem je o rady. Jeden mi poradil, ať něco provedu a nechám se zavřít. Ve vězení bude teplo, jídlo, pití, oblečení a taky sprcha. Opravdu jsem o tom uvažoval, ale nějak se mi do kriminálu nechtělo. Přeci jen, co když bude se mnou v cele nějakej úchyl? Rozhodl jsem se řešit mojí bezvýchodnou situaci jinak.

Asi pátý člověk mi něco pověděl. Že prej kamarád nějakého kamaráda jeho kamaráda šlapal. Okamžitě jsem ho poslal do prdele, že nejsem žádná buzna, ale on mě vyvedl z omylu. Divili byste se, přátelé moji, kolik osamocenejch žanskejch využívá těchto služeb. Samozřejmě to nejsou žádné krasavice, ty by si ulovili nějakého zadarmo, ale když máte dobrou představivost a umíte píchat se zavřenýma očima, je to príma job.

Souhlasil jsem. A tak se stalo, že váš Gerard Way, cholerický alkoholik, kterého v mysli pronásledovaly oči neznámého, jím zmláceného homosexuála, se stal kurvou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | Web | 31. března 2009 v 19:29 | Reagovat

Hey a do kterého dílu si to vlastně dávala na ten frerard blog? :D

2 Anique Anique | Web | 5. dubna 2009 v 17:48 | Reagovat

no? co bude? já čekááám, prosím o:-)

3 Psychopath Psychopath | Web | 12. dubna 2009 v 15:27 | Reagovat

Ahoj :] Nechcem sa vyjadriť k tejto poviedke, ale k Childlish Love. Chcela som ti nechať komentár tam, ale nebola som istá, či by si si ho prečítala.
Fakt skvelá poviedka :) Chválim! Úžasný nápad, neprifarbený koniec.. priam dokonalosť.
Len tak ďalej <333

4 GFMBR GFMBR | Web | 17. dubna 2009 v 11:41 | Reagovat

cože? :D:D:D:D ono se to přidává už i tady? :D:D:D:D... heh tak to je drsné :D:DD:D... budu to tady číst, ale zatím jsem všechny díly četla, takže se těším na další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama