Zápisky starého ochlasty 10

26. dubna 2009 v 1:05 |  Zápisky starého ochlasty
Potácel jsem se ulicí. Každý pohyb mě nesnesitelně bolel. Kdykoliv jsem se nadechl, měl jsem pocit, jakoby mi do hrudi bodali nožem. Bolest nezpůsobovalo jenom to, že mě zmlátilo několik urostlých chlapů. Na vlastní kůži jsem měl tu čest i s absťákem. Nebyl moc silný, ale přesto vyvolával časté zvracení a lehké halucinace. Pokryla mě husí kůže. Můj vlastní stín se měnil v jedovaté hady, kteří se kolem mě plížili a snažili se mi obtočit kolem nohou. Celý svět jakoby potemněl, neviděl jsem slunce. I dívat a slyšet bolelo. Nevěděl jsem, kam jdu. Padl jsem před nějakými dveřmi. Ač jsem neměl ponětí, komu patří, měl jsem předtuchu, že jsem se sesul před ty správné. A opravdu, za nějakou dobu se otevřely.

"Gerarde?!" vyjekl Frank. "Bože, co se ti stalo?!"

Neměl jsem sílu mu odpovědět. Neměl jsem ani sílu podívat se mu do očí. Jen jsem ležel, schoulený do klubíčka a říkal si, že tohle je horší než peklo. Přes všechnu tu bolest jsem však dokázal cítit to, jak mě objaly jeho potetované paže, když mě vláčel k němu domů. Dotáhl mě zase do jeho postele, i když jsem byl špinavý a zakrvácený. "Mám zavolat záchranku?"

"Ne…ne…" nesnášel jsem nemocnice. Měl jsem pocit, že zrovna umírám, ale za žádnou cenu jsem nechtěl umřít ve studené a zapáchající nemocnici. Chtěl bych umřít tady.

"Kdo ti to udělal?" ptal se spíš sám sebe, protože já už byl stěží při vědomí. Se zavřenýma očima jsem vnímal, jak mě jemně ošetřuje, otírá mi obličej a stará se o mě, jako kdybych byl bezmocné miminko.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale když jsem se probudil, seděl vedle mě. "Jak ti je?" zeptal se ustaraně.

"Bolí mě celý člověk." Zakňoural jsem popravdě a začal se sbírat z postele.

"Co děláš?"

"Odcházím." Vysvětlil jsem, s lehkými potížemi vstal a vrávoravým krokem se vydal ke dveřím.

"Odcházíš?"

Přikývl jsem a vešel na chodbu.

"Nemusíš odejít." Následoval mě.

"Hele, jsem pro tebe skoro cizí člověk, tak proč se o mě staráš? Máš nějaký komplex?" otočil jsem se a trochu na něj vyjel. Rozhodila mě jeho péče. Já přece nikoho nezajímám, tak proč to dělá?

"Nemám komplex. Prostě jen…" zoufale rozhodil rukama kolem, jakoby mu to mohlo pomoct najít ta správná slova. Pak se mi zpříma podíval do očí.

"Ne… Málem bych zapomněl, že jsi buzík… Tak proto?" zamračil jsem se znechuceně a kousek odstoupil. Sklopil oči a začal si nejistě hrát s rukávem. "Já…" popošel pár kroků ke mně, ale já uskočil.

"Hele, nejsem žádnej teplouš. Zapomeň na mě, úchyle, jo?!" otočil jsem se a chtěl pokračovat v cestě ke vchodovým dveřím.

"Nejsem úchyl. A alespoň poděkovat bys mohl." Zamračil se vzdorovitě.

"Nikdo se tě o nic neprosil. Příště až mě najdeš někde na ulici, tak mě tam nech. Nemám zapotřebí, aby se o mě starala nějaká buzna."

Věděl jsem, že ho to zraňuje, ale to mě nemohlo zastavit.

"Co máš proti homosexuálům?"

"Prostě je nesnáším. Je to nechutný, chlap s chlapem. Fuj."

"Nemyslím si." Uchechtl se nevesele a přiblížil se ke mně. "Tobě to nepřipadá nechutné. Ty se jen bojíš. Bojíš se, že jsi taky gay."

"Cos to řek, ty zmrde?!" chytil jsem ho pod krkem a přirazil ke zdi.

"Že jsi taky gay." Usmál se rádoby sladce, i když barva v jeho obličeji napovídala, že se právě dusí.

"Nejsem!" řval jsem až moc hystericky.

On nic neříkal, jen se mi vpíjel do očí. Už si přesně nepamatuju, jak se to stalo, jen vím, že najednou byly jeho rty přitisknuté na těch mých a já povolil stisk. Frank mě pevně držel a líbal mě. Nedokázal jsem mu vzdorovat, ten polibek mi vzal vzduch z plic. Srdce mi bušilo rychleji a celý jsem se chvěl vzrušením. Když se odtrhl a obdaroval mě nejistou, skoro až provinilou grimasou, létalo mi hlavou spoustu otázek, myšlenek a pocitů, které jsem nedokázal utřídit. A snad jsem ani nechtěl. Nepřemýšlel jsem, když jsem si ho k sobě přitáhl a znova políbil. Vybavuje se mi akorát Frankův úsměv, který jsem rozeznal v polibku. Stáli jsme tam spolu dlouho. A možná ani ne, možná mi to jako dlouhá doba jen připadalo.

"Musím už jít." Zamumlal jsem, když přestal.

"Nemusíš." Zavrtěl hlavou a objal mě. Pořád mi to přišlo divné a nepřirozené. Vždyť já nejsem gay. Nikdy jsem nebyl, vždycky mě přitahovaly holky… nebo ne? To mi tehdy vrtalo hlavou.

"Musím." Vykroutil jsem se mu a vzal za kliku.

"Nechoď tam."

"Kam?"

"Ven."

"A proč?"

Frankie posmutněl. "Protože až se vrátíš, budeš zase…" nedokončil větu, sklopil oči a povzdechl si.

"Budu zase namol, zmlácenej, nebo sjetej?"

Přikývl hlavou.

"Ale tady nemůžu zůstat."

"A proč bys nemohl?"

Proč? Protože jsem se bál toho, co cítím? Protože mi připadalo ujetý, být s mužem? Protože kromě jeho jména jsem o něm nevěděl vůbec nic?

Jenomže on mi právě nabízel teplý domov. Už žádné studené noci a neodbytný hlad.

"Fajn, zůstanu tady."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 GFMBR GFMBR | Web | 3. května 2009 v 1:36 | Reagovat

hmmm tady to vypadá zajímavě :D:D:d jdu na další dílek...konečně si můžu dočíst zbytek :D

2 Nicky Amy Gee Way Nicky Amy Gee Way | 18. září 2009 v 13:10 | Reagovat

Přesně dle mého gusta xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama