Zápisky starého ochlasty 14

26. dubna 2009 v 1:15
Pár dní jsem teď nepsal. Za tu dobu jsem stačil ukončit mojí kariéru uklízeče. Prej špatně uklízím. A ten chlápek si o to říkal. Naschvál mi vyléval kafe na podlahu, abych to musel vytírat. Není moje vina, že jsem ho tím mopem přetáhl přes xicht, on si začal!

Jenomže tady se spravedlnosti někdo těžko dovolá. Naštěstí jsem si pak všiml nějakého inzerátu. Hledají zaměstnance v jedné reklamní agentuře. Byl jsem se tam hned zeptat, jednalo se o místo grafika, který by vypracovával návrhy pro reklamy. Skoro se mi až zatmělo před očima z výše výplaty. Dostával bych slušně zaplaceno za něco, co mě baví. Jedinou podmínkou bylo přijít na pohovor a přinést s sebou nějakou vlastní práci.


Nezahálel jsem. Dokonce jsem i utratil za prádelnu, abych měl čisté kvádro. Pohovor dopadl dobře. Vzali mě!!!

Sláva hurá! Přichází nová éra mého života! Alespoň doufám. Už dlouho jsem neměl zaměstnání déle než dva měsíce a v tomhle bych rád vydržel. Nastupuji příští týden. Upřímně, těším se na to.
Konec jásání, jde se pokračovat.

Od té doby jsme se s Frankiem milovali opravdu často. V posteli, na zemi, ve sprše, na stole, na židli, na kuchyňské lince, v leže, ve stoje, v sedě, k sobě čelem i zezadu. Vyzkoušeli jsme plno poloh a já zjistil, že mi víc vyhovuje být ten nahoře, stejně jako Frankiemu víc vyhovovalo být dole. V posteli nám to opravdu klapalo. Neustále bylo co objevovat a poznávat. Učili jsme se, co se komu nejvíc líbí, jaká místa jsou nejcitlivější a na čem ulítáváme. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Když jsem se ohlédl zpět a vzpomněl si na všechen sex, který jsem měl s holkama, divil jsem se, že jsem tak mohl žít. Že mi nedošlo, že jsem gay. Tohle bylo úplně o něčem jiném.
Ale náš vztah nebyl založený jen na sexu. Opravdu jsme se milovali. Byl jsem šťastný. Měl jsem střechu nad hlavou, věrného a úžasného partnera a chlast.

Ano, pořad jsem přes den, když byl v práci, pil. O víkendech nastával problém. Nechtěl jsem, aby na to přišel. Nakonec jsem si vymyslel skrýš pro flašku v koupelně a chodil tajně pít tam. Když alkohol došel, jednoduše jsem něco Frankovi ukradl a za to si pořídil další. Nemohl jsem bez toho žít. Nepřipouštěl jsem si, že je pro mě chlast důležitější než Frankie, ale myslím, že to byla pravda.

Frank začal mít podezření asi tři měsíce po mém nastěhování. Všiml si, že se sem tam něco záhadně ztratí. Občas jsem to nevychytal a on ze mě cítil alkohol. Často mě tížil jeho smutný pohled na zádech.

"Gerarde? Neviděls ten kožený kufřík?" zeptal se mne jednou. Hrklo ve mně. Naposledy jsem ho zahlédl v bazaru za rohem, asi před týdnem, kde jsem ho zanechal.

"Ne, neviděl."

"Sakra… ale já ho nutně potřebuju. Dneska mám předat nějaké důležité papíry šéfovi. Nemůžu mu je přinést v baťohu." Zamračeně prohledával celý dům. Já jsem předstíral, že pomáhám, ale ve skutečnosti jsem napjatě pozoroval, kam všude leze. Když se začal hrabat v mé skříni, nevydržel jsem to.

"Tam jsem se koukal, není tam." Upozornil jsem ho.

"Vážně?" zamračil se.

"Jo." Pro jistotu jsem k němu přišel a zavřel šuplík, který zrovna otevíral. Ten sice opravdu neukrýval kufřík, zato v něm ale bylo plno lahví. Jak vypitých, tak plných. Jenomže to jsem neměl dělat. Frankie pojal podezření. "Co tam máš?"

"Nic." Usmál jsem se na něj.

"Gerarde, nelži. Něco tam přede mnou schováváš?"

"Uh… to je… to je dárek pro tebe. Nechci, abys ho viděl." Usmál jsem se hraně.

"Dárek? A k čemu?" zvedl nedůvěřivě obočí.

"To ti nemůžu nic dát jen tak? Z lásky?"

Zavrtěl hlavou. "Gerarde, nejsem idiot. Co tam kurva máš!" nepamatuji si, že by na mně kdy řval. Trochu jsem se lekl a poodstoupil. Už ani nevím jak, ale najednou byl Frankie u mě a zíral do dokořán otevřeného šuplete. Nic neříkal, jen si prohlížel tak deset lahví.

"Doufal jsem, že si s tím přestal." Zamumlal. Já nic neříkal, je jsem tiše zkoumal špičky svých bot. "Kdes na to vzal?"
Stále nic.

"Gerarde, kde je ten kufřík?!"

"V… Zřejmě ještě pořád bude… v bazaru za rohem." Vysoukal jsem ze sebe těžce.

Chvíli bylo tíživé ticho. Pamatuju, jak moc mě to ubíjelo. Nevěděl jsem, jestli Frank hodlá se mnou nějakou dobou nemluvit, nebo jestli je to ticho před bouří.

"Ty kradeš. Okradls mě. Kvůli tomuhle." Řekl s ledovým klidem, vytáhl láhev a pustil jí na zem. Místností se rozlehl zvuk tříštění skla. "Co dalšího jsi mi vzal, aby ses mohl tajně nalejvat tímhle svinstvem?!"


"Já…Já…" do očí se mi tlačily slzy. Bylo toho moc, už dávno jsem některé věci zapomněl.

"Ty zlaté hodinky po babičce, které se záhadně vytratily?! Porcelán v prosklených skříních, o kterém jsi tvrdil, že ho rozbil nešikovný instalatér?! Co ještě!!!"

"Já… Já už nevím." Koktal jsem zděšeně.

"Vypadni."

"Cože?" myslel jsem, že jsem se přeslechl, že to byl přeřek, ale on mě vyvedl z omylu.

"Alkohol je pro tebe důležitější, než já. Kvůli němu jsi mě okradl o věci, které pro mě měli cenu. Mnohem větší, než jen jejich peněžní hodnotu." Dral slova skrz stisknuté zuby.

"Já…"

"Vypadni a už se sem nevracej!!!"

"Miluju tě."

"Ne, Gerarde. Kdybys mě miloval, tohle bys neudělal. Jenom jsi mě využíval místo sociálního zařízení! Teplá postel, jídlo a peníze zadarmo. Kdo by toho nevyužil?!" hlas mu přeskakoval vztekem. Knedlík v mém lítostí stáhnutém krku byl už nesnesitelně velký. K slzám jsem neměl daleko. "Miluju tě." Zopakoval jsem.

"Využils mě!"

"Ano! Ale miluju tě!" řval jsem, stejně tak jako on křičel na mě.

"Zmiz! Zmiz z mého života a nevracej se do něj!" strčil do mě vztekle. Teprve až teď jsem si všiml, že pláče. Zlomil jsem mu srdce. Jenomže to já nikdy nechtěl.

"Ale já…"

"Kurva dělej, nebo zavolám policii!"

Naposledy jsem se po něm ohlédl. Seděl zhroucený na zemi a brečel. Toužil jsem po tom ho obejmout, neustále se omlouvat a šeptat mu do vlasů, co všechno pro mě znamená. Jenomže on mě nenáviděl, stejně jako jsem se v tu chvíli nenáviděl já. Mlčky jsem vyšel do zimy na ulici, doběhl o několik bloků dál, sesul se do mokré trávy a brečel.

Neseděl jsem tam dlouho. Hned, jak jsem se trochu probral, jsem zalezl do nejbližšího krámu, za zbytek peněz, co jsem měl v kapse si koupil alkohol a šel se opít. Potřeboval jsem nutně zapomenout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | 5. května 2009 v 13:03 | Reagovat

hey.. tenhle díl nemáš daný v rubrice :D jsem to četla přes rubriky (jako chápeš, ne?) a tenhle tam prostě nebyl :D Ti to jen tak říkám..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama