Zápisky starého ochlasty 6

26. dubna 2009 v 0:59 |  Zápisky starého ochlasty
Už jsem přišel na to, proč Alex v noci tak štěká. Je to pes čistě tuliví. A v noci je mu samotnému smutno. Včera, když jsem si lehnul do postele, přicupkal ke mně a hupsnul ke mě. Okamžitě jsem mu vynadal, jak mi to poradila chytrá knížka, a poslal jsem ho na místo. On poslušně odešel a tam štěkal, vyl a kňučel, dokavaď jsem nepřišel mu zase pořádně vynadat, jak mi to poradila chytrá knížka. Jenomže ať jsem mu kázal jak jsem mu kázal, kdykoliv jsem zalezl do postele, zase začal. A tak mi nezbylo nic jiného, než si ho do té postele vzít.


Teď jsme spokojení oba. On není sám a já… já vlastně taky nejsem sám. Nepřiznával jsem si to, ale hrozně mi chybí někdo, koho bych mohl v posteli obejmout. Zdá se to tak dávno, kdy jsem toho někoho měl.

Ne, že by Alex byl ideální partner v posteli, s tou hromadou chlupů, co ho každý den a bohužel i každou noc opouští. Ale já se rozhodl, že si ušetřím na vysavač a budu ty chlupy vysávat.
Dost už o mém novém a asi i nejlepším čtyřnohém kamarádovi. Vraťme se v čase zpět, do dob, kdy nebyl pes, peníze, postel, ani naděje.

Opravdu jsem ji ztratil. Naděje se vytratila spolu s chutí do života. Každou noc jsem chodil na své stanoviště, dost daleko od toho pro gaye, kde si mě občas vyzvedla nějaká opuštěná ženská. Začal jsem mít i stálé zákaznice. Ty věděly, že jsem z ulice, a tak mi dovolovaly si před aktem dát sprchu. Byl jsem čistší než kdy dřív a přitom jsem si připadal jako ten nejšpinavější člověk v Jersey. Orgasmus se smrsknul na jakési chvění tam dole, které sice vyvrcholilo v ejakulaci, ale já už ho dávno přestal vnímat. Byl jsem jako robot. Přijít, přirazit, vystříknout, odejít. Ženské byly spokojené a dávali mi dost peněz. Já ale byl zdrcen. Ráno jsem se zdejchnul a pil a pil a pil, až jsem propil celý výdělek z noci. Pil jsem, protože jsem byl kurva. A byl jsem kurva, protože jsem pil. Zdálo se mi, že z tohohle kruhu se nemůžu vymotat, že jsem chycený v pasti. Takhle to šlo pořád dál. Přestal jsem vnímat nejen v noci, ale i ve dne. Nebyl jsem ani člověk, byl jsem jakási prázdná schránka, která nedělala nic jiného, než šukala staré ošklivky a chlastala. K Mikeymu jsem se už neobtěžoval chodit, nechtěl jsem mu ublížit. Vím, že měl o mě strach. Že si říkal, proč se jeho neschopný a kreténský bratr už celé týdny neukázal před jeho domem, aby mohl loudit, škemrat a obtěžovat. Nikdy jsem Mikeymu nic nedal a přesto vím, že mě vždycky měl rád a že by se na mě nikdy úplně nevykašlal.

Jednou v noci jsem byl na dně. Moc opilý, moc hladový, moc v depresích. Z mého stanoviště mě vyhodil nějaký nováček. Nebránil jsem se, stěží jsem to zaregistroval. Šel jsem, kam mě moje nohy nesly. Pamatuji si, že jsem se opřel o zeď a koukal před sebe, když přede mnou zastavilo nějaké auto, Nastoupil jsem, aniž bych se podíval, kdo to je. Řidič se na mě taky nepodíval.
"Prostě mě vykuř." Řekl ten někdo plačtivě. Nepozastavoval jsem se nad tím, že je to mužský hlas, ani nad tím, že ho mám vykouřit. Udělal jsem to, co mi řekl. Byl jsem robot a plnil jsem příkaz. Má ústa v sobě poprvé měla penis. Ta ústa, která už téměř zapomněla mluvit, ta ústa, kterými den co den proudil skoro neustále alkohol. Polkl jsem sperma, když se neznámý zákazník udělal. Plakal při tom.

Narovnal jsem se a s očima zavrtanýma do palubní desky jsem čekal, až mi zaplatí.
"Ko…kolik chceš?" zašeptal mezi vzlyky.

"Proč brečíš?" řekl jsem místo toho a podíval se na něj, ve stejnou chvíli, jako se on poprvé podíval na mě.

Naše oči se střetly a se mnou se zatočil svět. Zelenohnědé, velké, dlouhými řasami ověnčené oči na mě šokovaně a nechápavě koukaly. Stále v nich bylo plno slz, ač překvapení přerušilo pláč.
"Ty?" vysoukal ze sebe přidušeně.

A v tu chvíli jsem začal plakat já.

Zase se ve mně probudily city a já se zhroutil. Padl jsem mu kolem krku a plakal a plakal, jako bych neměl nikdy přestat. Nic neříkal, jen mě taky objal a konejšivě mě hladil po zádech. Nepřestával jsem. Brečel jsem mu na rameni, i když jsem neznal jeho jméno a i když jsem ho před asi dvěma měsíci zmlátil. Houpal mě ve svém náručí a šeptal mi do ucha nesmysly. Mě ale bylo jedno, co říká. Potřeboval jsem něco cítit. Někoho cítit. Ne báby, vzdychající pode mnou, ne pěst vyhazovače, když mě vyvádí z baru.

Potřeboval jsem cítit jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama